Keep Calm&Love Senpai

58. kapitola

Pro dnešek je tu poslední kapča, takže si ji užijte, pokračování bude zase zítra, kdy se opět pokusím svůj dluh, který mi zase narostl, zmenšit ^^

Netrvalo dlouho a já dočetl. Počkal jsem až Yuu dopíše a usmál se. "Dobrý? chceš si to zopakovat nebo si napsat další látku?" zeptal jsem se.

Dopsal jsem poslední slovo a proklepal si ruku. "Umhh... asi ještě zopakovat." Fakt jsem nevěřil, že jsem to vážně řekl, já, největší flákač na škole.

Tak na to už jsem se posadil. Stále víc a víc mě překvapuje! Po chvilce jsem si sedl za něj, opřel si ho o svojí hruď a nahlédl do sešitu, jak to tam má. Rozhodl jsem se, že opakování udělám formou otázek. "Tak já se tě teď budu ptát a ty mi budeš odpovídat. Můžeš používat sešit do doby, kdy ti ho zavřu." vysvětlil jsem a po chvilce už začal pokládat otázky. Spousta se i opakovala, aby si to prostě zapamatoval.

Spokojeně jsem se u něj uvelebil, když se posadil za mě a opřel si mě o hruď. Hledal jsem v sešitě odpovědi na otázky, které mi začal klást a k tomu mi opět pomohla fotografická paměť a těch pár útržků, které jsem si zvládl zapamatovat, takže to docela šlo a když už jsem si nezapamatoval odpověď na otázku, kterou mi už předtím dal, alespoň jsem přesně věděl, kde ji najdu.

Když už jsem si všiml, že tolik nenakukuje do sešitu, jednou rukou jsem ho objal kolem pasu, druhou mu pomalu sešit zabavil a ptal se dál.

Po chvíli mi sebral sešit, a tak jsem si při každé jeho otázce představoval, v jakém odstavci v sešitě se nachází správná odpověď k jeho otázce, a tak se mi většinou podařilo odpovědět správně.

"Jde ti to." pochválil jsem ho. "Ještě si to celé přečti a pak ti sešit zas vezmu." dal jsem mu lehkou pusu na krk a podal mu sešit, aby si to zas zopakoval.

I když to byl hroznej opruz, Ikiho přítomnost mi to o něco zpříjemňovala a já se přeci jen usmál. Vzal jsem si sešit, ve kterém jsem si látku nalistoval a začal si ji pročítat, dokud jsem si nebyl jistý, že si vše relativně pamatuju. Pak jsem sešit znovu odložil a čekal na Ikiho otázky.

Počkal jsem, až Yuu odloží sešit a když to nastalo, začal jsem pomalu pokládat další otázky. Bože, vždyť on je tak chytrý kluk! Kéž by se mu rodiče normálně věnovali, ale... to bych ho teď neměl pro sebe. Na vše mi odpověděl, sice to občas trvalo déle, jak se rozmýšlel, ale odpovědi byly správné. "No vidíš, jak ti to jde. Zítra si to jen pročti a už by to mělo být fajn." poradil jsem mu a za odměnu ho políbil.

Usmál jsem se a spokojeně zamručel, když mě políbil. "Podíváme se ještě na tu bižuli nebo si chceš jít lehnout? zítra to klidně zvládnu sám." ujišťoval jsem ho. Nechtěl jsem, aby byl kvůli mně zítra ráno nevyspalý, přeci jen, já si klidně můžu spát. No ale teď vážně... nejsem nemocnej? proč se pořád učím?!

"No já valím oči." zavrněl jsem. "Rád ti pomůžu, jestli se chceš ještě učit." řekl jsem a natáhl se přes něj pro další učebnici.