Keep Calm&Love Senpai

14. kapitola

Aah bože! na sraz jsem doběhl jen o chvilku později, takže se nic nestalo. Společně s paní učitelkou Miou jsem vyrazil tedy do cukrárny, kde jsme si dali něco jako zmrzlinový koktejl a povídali si. Mia nebyla vůbec špatná. Krásná postava, chytrá a hodná. Docela jsem si s ní rozuměl, ale i přesto jsem si nějak nedokázal odpustit mnutí té jizvy. Všimla si toho, tak se zeptala, jestli mě něco trápí. Nevím proč, normálně nemám velký problém s tím o té jizvě říct, ale u ní jsem to neudělal. Jen jsem se vymluvil, že jsem se doma praštil.

Hned jsem se na ten jejich páreček zaměřil a sledoval, jak jejich schůzka probíhá. Všiml jsem si, že Ikimo si neustále mnul to místo pod klíční kostí. Jinak ale vypadal, že se baví a vše probíhá tak, jak má. To mě štvalo. Škoda, že neumím odezírat ze rtů, abych ještě věděl, o čem si povídají, i když je pravda, že i kdybych to uměl, tak na tuhle vzdálenost bych to taky nepoznal.

Naše schůzka se pomalu blížila ke konci. Bylo to příjemné, a když jsme se loučili, tak mě Mia objala a dala rychlou pusu na tvář. Usmál jsem se, sehnul a pusu na tvář jí oplatil. Pak už pospíchala domů, prý kvůli pejskovi. No, když už jsem byl v té cukrárně, tak jsem nakoupil sladké pečivo na doma a s nákupem jsem odešel.

Dala mu pusu?! a on jí taky?!! supěl jsem, div, že jsem nebyl rudý, jako rak. "Yuu?" zaslechl jsem za sebou známý hlas. Rychle jsem vyskočil na nohy, otočil se a spatřil před sebou Hotaka.
"Ahoj." pozdravil jsem ho a rychle ho odtáhl pryč, protože hrozilo, že by mě Ikimo zahlédl, což jsem nechtěl.
"Co jsi to tam dělal prosím tě?" zeptal se pobaveně a čekal na mojí odpověď.
"Ale nic, Ikimo měl rande." odfrkl jsem si, načež se rozesmál.
"To je ten tvůj učitel, co? Já říkal, že se ti líbí." zatvářil se vítězně.
"Nelíbí!" vyštěkl jsem po něm a zatvářil se uraženě.
"Ale tvoje červený tváře říkají něco jinýho." utahoval si ze mě dál. "Ale když je hetero, tak máš zkrátka asi smůlu." pokrčil nakonec rameny.
"On je bi." opravil jsem ho, ani nevím proč, když to pro mě nic neznamená.
"Tak vidíš. Pak nevím, co řešíš. Měl by jsi po něm skočit dřív, než se podaří ho klofnout tomu, s kým teď byl na rande."
"Proboha, už radši mlč." řekl jsem podrážděně a raději změnil téma na něco jinýho.

Za pár minut už jsem byl doma, protože jsem si opět trošku zaběhal. Yuu tam nebyl, takže jsem usoudil, že někam šel. Pečivo jsem uklidil a s úsměvem jsem začal dělat palačinky. Taky už se pomalu stmívalo. Pořád jsem na tváři cítil dotek jejích rtů. Možná že se dáme dohromady. Když jsem měl palačinky hotové, tak jsem je namazal a připravil na dva talíře, pro mě a Yuua. Doufal jsem, že se venku nebude v jeho stavu potulovat moc dlouho.

Nakonec jsem venku s Hotakem zůstal docela dlouho a řekl jsem mu i to, co se stalo s tátou. Nevynechal jsem ani tu část, že bydlím teď právě s Ikimem, i když to se mi po jeho slovech říkalo obtížněji, protože mi bylo naprosto jasný, co si asi tak může myslet. Naštěstí k tomu žádné poznámky neměl, pak by se totiž musel bát o svoji bezpečnost. Během toho, co jsme si povídali, tak se mi povedlo docela slušně zdemolovat sádru, protože jsem se neustále snažil lámat její kraj, a to se mi docela vedlo. "Jsem doma." ozval jsem se, když jsem vešel dovnitř a praštila mě vůně palačinek.

Už jsem skoro dojedl své jídlo, když jsem uslyšel, jak se Yuu ohlásil. Usmál jsem se a zavolal na něj. "To je dobře. Máš tady jídlo, tak pojď, jinak to nebude dobrý." Když Yuu přišel ke stolu, hned jsem si všiml sádry na jeho ruce, tedy spíš toho, že z ní kus chybí. "Co jsi dělal s tou sádrou?"