Keep Calm&Love Senpai

40. kapitola

Měl jsem hotovo, a tak jsem se vrátil do obýváku. Yuu si nevšímal ničeho, než televize a tak jsem si jen povzdechl, posadil se vedle něj a až po chvilce jsem se k němu nahnul, dal mu lehkou pusu na spánek a potom jsem si o jeho rameno lehce opřel hlavu. Buď mě sklepne, a nebo ne.

Znuděně jsem sledoval televizní obrazovku, ale pak zase přišel Iki. Chvíli tam jen tak seděl, ale pak mi dal pusu a položil si hlavu na mé rameno. Jen jsem si povzdechl a dál to neřešil. Jestli si myslí, že si mě tak snadno usmíří, tak to se plete.

Seděli jsme tak dost dlouho a mě už to opravdu nebavilo. Přišlo mi hloupé, že se tak chová vlastně jen kvůli tomu, že jsem se mu smál. Opravdu se nechci omlouvat za něco, čemu by se smál i on, kdybych byl na jeho místě já. A to on by si do mě ještě rejpl a utahoval by si ze mě. "Jdu se koupat." oznámil jsem mu tiše a odešel do koupelny, kde jsem si začal napouštět vodu. Rychle jsem si došel i pro čisté oblečení a po chvilce už jsem se válel v teplé vodě.

"Hmm..." zamručel jsem a ještě chvíli tam zůstal. Pak jsem ale vstal, došel si do kuchyně, kde jsem pohladil spícího Iseriho, který za tohle vlastně mohl, vzal si učení a došel do pokoje. Ještě jsem vrátil v rychlosti do ložnice peřinu a zalezl si zpátky do pokoje. Vzal jsem si skripta, sešit s tužkou a začal znovu přepisovat. Bylo docela zarážející, že jsem se věnoval učení kvůli tomu, abych se vyhnul Ikimu. Dobře, bylo to hlavně asi směšný, ale v tuhle chvíli jsem si to ještě moc neuvědomoval.

Po koupeli jsem se pořádně usušil a už oblečený šel do ložnice, kde jsem zjistil, že peřina je zpět. Chtěl jsem jít za ním, ale zarazil jsem se. "No, nebudu ho dnes raději rušit." řekl jsem si a zašel do pracovny, kde jsem si chtěl opět připravit něco do školy, ale vůbec jsem se na to nemohl soustředit, protože jsem furt myslel na Yuua. "Ježiš, kašlu na to." pronesl jsem naštvaně, prudce jsem s papíry hodil na stůl a šel si lehnout do postele, kde jsem ale pořád koukal na místo, kde spává Yuu, což mě taky moc neuklidňovalo. Chtěl jsem ho vedle sebe. Chtěl jsem ho objímat. Ale nechtěl jsem za ním lézt po čtyřech.

Dobře, díky tomu učení jsem si hodně rychle uvědomil, jaká hloupost tohle celé je. Ještě chvíli jsem jen tak seděl na posteli a přemýšlel, co mám dělat. Pak jsem se ale prostě zvedl a pomalu došel do ložnice za Ikim. "Mám slíbené jedno mazlení." udělal jsem na něj psí očka a zůstal raději stát na místě, kdyby náhodou byl za to na mě naštvaný pro změnu on.

Jen jsem se v posteli přetočil na záda a koukl na něj. Dělal ta úžasná očka, ale tentokrát mě to nějak nevzalo. "Cos doteď dělal?" zeptal jsem se ale spíš takovým tónem, se kterým jsem nedával najevo žádné emoce. Nedával jsem najevo nic, co by mu mohlo říct, jestli jsem naštvaný nebo cokoliv jiného. Prostě jsem jen položil otázku a čekal na odpověď. Docela by mě to zajímalo.

Sklopil jsem pohled a díval se dál už radši do země. "Přepisoval jsem si." odpověděl jsem a za zády jsem si začal nervózně hrát s prsty. "Omlouvám se." zakňučel jsem téměř neslyšitelně a sklonil hlavu.

Přepisoval? no páni. Usmál jsem se a dal si ruce za hlavu. "Tak co to mazlení?" zeptal jsem se, tak svůdně, jak jsem jen uměl.

Podíval jsem se na něj a zajiskřilo mi v očích. Neváhal jsem a hned za ním vlezl, než si to rozmyslí.