Keep Calm&Love Senpai

112. kapitola

Hlásím, že ode dneška budu KC&LS přidávat v pondělí a ve čtvrtek ;3

Usnul jsem poměrně rychle, ale zrovna dvakrát kvalitní spánek to nebyl a navíc jsem se probudil docela brzo a už nemohl usnout, tudíž jsem zrovna moc vyspalý nebyl. Alespoň jsem ale ještě pořád zůstal ležet u Ikiho, dokud se i on neprobudil.

Docela mi trvalo než jsem usnul a tak jsem pozoroval Yuua, který už dávno spal. Cítil jsem nepříjemný pocit na zádech a to mě donutilo podívat se na okno. Měl jsem pocit, jako bych zahlédl rudý záblesk a tak jsem opatrně z postele vstal a k oknu došel. Krátce jsem očima přejel okolí venku a pak zatáhl závěsy a šel si zas lehnout. Tentokrát mi už usínání netrvalo a přitulený ke svému miláčkovy jsem spal až do zvonění budíku, který začal vyřvávat. Nespokojeně jsem zamručel a otevřel oči. Chvilku mi trvalo, než mi vůbec došlo, že musíme do školy.

Jakmile začal zvonit budík, se zamručením jsem se k němu natáhnul a vypnul ho. "Dobré ráno." zamumlal jsem a ještě se k němu alespoň na chvíli přitulil a objal ho, aby mi hned tak neutekl.

Promnul jsem si oči a zívl. "Dobré ráno." pousmál jsem se a trochu si prohrábl vlasy, než jsem mu objetí opětoval. "Musím nám jít udělat snídani." usmál jsem se při pohledu na to, jak si mě drží.

"Umhh nee, ještě chvíli." zažadonil jsem a víc se k němu natiskl, aby pochopil 'vážnost' situace. Když jsem se nevyspal úplně nejlíp, tak chci nějaké odškodnění, i když on s mou nevyspalostí nemá nic společného.

"Tak jen chvilku." povolil jsem a jednou rukou ho začal hladit po zádech, ale po pěti minutách už jsem začal, i s ním v ruce, vstávat.

Byl jsem rád, že nakonec ještě chvilku zůstal ležet, ale jak se začal zvedat, trochu nespokojeně jsem zamručel, ale už nic nenamítal.

"Nebruč medvídku." usmál jsem se a políbil ho, než jsem došel ke skříni, kde jsem se oblékl do bílé košile a černých kalhot. Koutkem oka jsem zachytil Yuuovo pohled a tak jsem zakroutil zadkem. "Sluší mi to?" uchechtl jsem se.

Hlasitě jsem oddechl a svalil se zpět do postele, ale tak, abych měl na Ikiho hezký výhled. "Sluší ti to tak, až je to trestný." usmál jsem se. "Jo a to oblečení je taky fajn." ušklíbl jsem se na něj.

"Ts, ty můj malý úchyle." uchechtl jsem se. "Už se taky začni hrabat z té postele." mrkl jsem a šel do kuchyně udělat nám snídani, ale pro mé překvapení ji už dělal Iato.
"Ty jsi vstal tak brzo?!" zeptal jsem se ho pobaveně a on přikývl.
"Chci se vám aspoň trochu odvděčit za to, že tu můžu být. Jo... a taky za včerejší ticho." ušklíbl se a já jen zakroutil hlavou a šel teda do koupelny trošku upravit své vlasy a vyčistit zuby.

Uchechtnul jsem se a začal jsem tedy také vylézat. Chtěl jsem Ikimu pomoct se snídaní a svačinou, ale jelikož jsem se s ním téměř srazil zase na chodbě a viděl ho vcházet do koupelny, tak mi došlo, že už asi není třeba. Vrátil jsem se tedy zpět do ložnice, abych si připravil věci a taky se převlékl.