Keep Calm&Love Senpai

157. kapitola

Stále jsem trochu kulhal, ale bylo to o hodně lepší, jak včera, jenže to neznamenalo, že si toho někdo nevšimne. Přesněji Megumi. Jen seděla v lavici a znuděně zírala před sebe, ale jakmile mě zmerčil a všimla si mé chůze, okamžitě se jí na tváři roztáhl široký úsměv. Jen jsem si povzdechl a došel k lavici, kde jsem se posadil na své místo hned vedle Meg.
"Vůbec to nekomentuj. Není to tak, jak si myslíš a jak bys chtěla." upozornil jsem ji dřív, než stihla vůbec otevřít pusu.
"Ts, ani mě nepozdravit a hned mi takhle křivdit, jo?" odfrkla si a založila si uraženě ruce na hrudi, ale její uraženost moc dlouho netrvalo a už si s úsměvem podpírala rukou hlavu. "No a..." chtěla si ze mě nejspíš už utahovat, ale když viděla můj pohled, tak si to velmi rychle rozmyslela.
"Prosím tě... nechci o tom mluvit." zatnul jsem lehce pěsti a pohled svěsil dolů.
"Stalo se snad něco?" zajímala se najednou a v jejím hlase byla najednou slyšet starost. Chvilku jsem mlčel a přemýšlel, co jí na to mám říct. Sice jsem se stihl z toho vlastně díky Ikimu rychle oklepat, ale když se myšlenkami vrátím zpátky k té události, je mi z toho zase na nic, tak jsem nakonec jen zakroutil hlavou.
"Neřeš to. Už to je v pohodě, jen... už na to nechci myslet." odůvodnil jsem jí a doufal, že se nebude už dál vyptávat, což se mi nakonec i splnilo. Jen chápavě pokývala hlavou a řeč se stočila zkrátka někam jinam.

Vzal jsem si v kabinetu jen penál a prázdný sešit, se zvoněním jsem došel do třídy a zapsal si docházku. Pak už byla hodina spíš volná. Hezky jsme si povídali.

Dost rychle jsem si uvědomil, že asi by doopravdy bylo lepší dnes zůstat doma, protože na té tvrdé židli se opravdu pořádně sedět nedalo. Teď jsem ani nevěděl, jestli jsem rád, že se už neučíme, protože takto jsem se neměl na co soustředit a nemyslel na tu bolest. I když dost možná ani to by mi nepomohlo.

První hodina mi docela utekla a teď jsem měl svoji třídu. Těším se na ni a navíc si budu moct pohlídat Yuua.

Skoro jsem ani nezaznamenal zvonění na přestávku. Vlastně... ono zvonilo na hodinu? protože jsem nějak nezaznamenal ani příchod učitele. No nevadí. Nějak jsem momentálně neměl vůbec přehled o tom, jakou máme hodinu, tak jsem byl mile překvapen, když se mezi dveřmi objevil Iki a na mé tváři se objevil mírný úsměv.

Už při příchodu do třídy jsem se usmíval. Pohledem jsem přejel celou třídu a na krátkou chvilku jsem koukal na Yuua. Měl jsem chuť mu půjčit moji měkkou židli, když jsem si všiml jak sedí. Oohhh, chudáček. "Všechny zdravím. Zapíšeme si docházku a můžeme si třeba povídat." navrhnul jsem, ale pak jsem si neodpustil úšklebek. "Nebo si něco napíšeme? Se mnou jste dlouho nic nepsali."

Třídou se rozlehl hlasitý protest a všichni se začali překřikovat. "Ty vtipy ti dnes opravdu nejdou." řekl jsem si s úsměvem pro sebe a pobaveně zakroutil hlavou.

Uchechtl jsem se nad jejich reakcí a začal je uklidňovat, že nic psát nebudeme. To bych byl školní démon.

Všichni si takřka sborově oddechli a následně se začali sami sobě smát a nakonec docela hlasitě si povídat mezi sebou, takže jsem si připadal jako v úlu, jak to tam šumělo.

Musel jsem se usmívat, jak si povídali, ale pak jsem je vyrušil. "Tak co máte v plánu na prázdniny?" usmál jsem se, přelétl pohledem po třídě a pomalu si začal vyslíchat jednoho žáka po druhém.