Keep Calm&Love Senpai

164. kapitola

Předposlední kapitolka je tady, tak snad si ji užijete :3

Netrvalo dlouho a já už spal jak zabitý. A to až do rána, kdy jsem se probudil asi hodinu před zazvoněním budíku. Juj... včera jsem to asi fakt prepískl, pomyslel jsem si, když jsem zaostřil Yuuovi na krk. No nevadí. To mu pomůžu schovat.

Ani mně netrvalo u Ikiho dlouho usnout a spal jsem klidně a spokojeně až do rána, kdy jsem se ale stále dál spal a tulil se ke svému vyvolenému.

Rozhodl jsem se ho vzbudit. Ale jemně, a tak jsem ho začal zlehka líbat, dokud ho to nevzbudil. V ten okamžik jsem ho pohladil po tváři a věnoval mu úsměv.

Pomalu jsem se začal probírat a otvírat oči. Ve chvíli, kdy jsem uviděl jeho, taky jsem se usmál. "Umhh... já chci ještěě." zavrněl jsem ještě stále rozespal a znovu si ho začal přitahovat ke rtům.

"Tak to beru." zavrněl jsem a zas ho začal líbat. Na to se nedá říct ne. Prostě líbání je úžasné a basta.

Spokojeně jsem mu do rtů zamručel a polibky oplácel. Tenhle den začíná vážně skvěle!

Po nějaké chvíli jsem se od něj odtáhl a prohrábl mu vlasy. "Klidně ještě lež. Skončím si na záchod." šeptl jsem a hned na to si šel odskočit.

"Dobře." řekl jsem tiše a usmál se. Díval jsem se za ním, dokud mi nezmizel za dveřmi na chodbě, ale i poté jsem se stále usmíval. Nemohl jsem přestat. A tak jsem se prostě jen dál usmíval a pohrával si se stříbrným řetízkem, který od včerejšího dne zdobí můj krk.

Když už jsem vykonal potřebu, vzal jsem rovnou v koupelně krycí make-upu a s ním se vrátil za Yuuem. "Lásko, mám tu něco na ten tvůj fialový krk." Podrbal jsem se trochu provinile ve vlasech a sedl si k němu.

Trpělivě jsem vyčkával a když se vrátil, vyhoupl jsem se na posteli do sedu. "To je to tak hrozný?" podivil jsem se, protože včera jsem se tím nikterak nezabýval.

"Nooo... ne, že by to bylo hrozný, ale jen tak to neschováš." usmál jsem se. "Holt jsem se nechal moc unést."

Úsměv jsem mu oplatil. "No a jak to tedy chceš zakrýt?" zeptal jsem se a pohledem sjel k jeho ruce, ve které něco držel. "Ty máš make-up?" povytáhl jsem překvapením obočí.

"Jo mám make-up už docela dlouho. Ehm.. zkušenosti." Lehce jsem zčervenal nad vzpomínkou co všechno jsem s tím zakrýval. Rozhodně to není nic, s čím bych se chtěl chlubit.

Prostě nešlo se neuchechtnout. "Taky umíš být sladký." uculil jsem se a dal mu pusu na tvář. Pak jsem se znovu zaměřil na make-up. "Ehm... a je to vážně nutný? Jestli si toho všimne Meg..." nedokončil jsem ani větu při pomyšlení, jak by se mi začala posmívat.