Keep Calm&Love Senpai

49. kapitola

Vychutnával jsem si jeho rty a než jsem se odtáhl, lehce jsem ho zatahal za spodní ret. "Miluju tě." řekl jsem jemně a ještě mu dal pusu na koutek.

"Miluju tě." oplatil jsem mu a taky ho ještě rychle políbil. Potom jsme se ale už museli věnovat našemu obědu, protože jinak by se spálil a i když na jeho přípravě nebylo nic složitého, nerad bych ho dělal znovu. "Není to špatný, viď?" zeptal jsem se, když už jsme seděli u stolu a každý si ukusoval ze své bagetky.

Spokojeně jsme se ládovali a já Yuuovi odpověděl. "Je to moc dobrý. Mmm... těšíš se ven?" zeptal jsem se úsměvem a pozoroval ho.

"Ven?" zopakoval jsem po něm, když jsem spolkl soustu. "Kam ven?" zeptal jsem se trochu přihlouple.

"Na staré letiště." odpověděl jsem, ale víc ze svého plánu jsem mu nevyzradil.

"Co na starém letišti?" nechápal jsem pořád. Čím je kruci staré letiště tak zajímavý, že tam musíme jít?

"To ti nepovím." uchechtl jsem se lehce. Dojedl jsem a šel umýt všechno špinavé nádobí.

"No tak jak se pak můžu těšit, když ani nevím, co tam budeme dělat?" zavrtěl jsem hlavou a protože jsem dojedl, šel jsem Ikimu alespoň pomoct s tím nádobím. Pak jsem si ale vzpomněl, že vlastně říkal něco o nějakém překvapení, které se mi bude určitě líbit. Že by to bylo ono?

Už bylo vše hotové. "Díky za pomoc." pohladil jsem ho po tváři. "Jsi připravený vyrazit?" zeptal jsem se ho a věnoval mu svůj úsměv.

"Jestli se nebude uvádět znovu do provozu, nebude tam přilétat prezident a já se kvůli tomu nebudu muset převlíkat, tak jo." uchechtl jsem se.

"Tak to můžeme vyrazit." lehce jsem ho políbil a zamířil si to ke dveřím, kde jsem se obul a vzal klíčky od auta.

Usmál jsem se, u dveří se obul a už za chvíli jsme seděli v autě. "Jsem opravdu zvědav, co jsi na mě vymyslel." řekl jsem jednu ze svých myšlenek nahlas, když jsem si dopínal bezpečnostní pás.

"Jsem opravdu zvědav na tvůj výraz." řekl jsem stejným tónem a autem vycouval na silnici. Netrvalo dlouho a už jsme byli daleko od města. Prázdné vzletové dráhy byly už vidět v dálce a já se musel cestou stále usmívat nad tím, že na nás čeká Iato.

"No to já taky." zamumlal jsem si potichu pro sebe. Naše auto za chvíli už zastavilo na letišti, ale co mě pro tentokrát překvapilo bylo to, že tam na nás už čekal Iato. "Vy na mě šijete nějaký pikle, že jo?" zeptal jsem se podezřívavě a pohledem těkal z jednoho na druhýho.

"Možnááá." uchechtl jsem se a vystoupil z auta.
"Čauves! Připraveni na zábavu?" spustil na nás Iato.
"Pokud jsi nezapomněl na to nejdůležitější?" uchechtl jsem se.
"Za koho mě máš? pojďte!" mávl rukou a rozešel se k jedné betonové stavbě.
"Energický, jako vždy." poznamenal jsem, dal Yuuovi ruku na rameno a šel za ním.