Keep Calm&Love Senpai

114. kapitola

Tak tu máme další dílek a objevuje se nám tu 'nová' postava, která nahradí Ikiho. Jistě ho velmi rychle poznáte a aby se odlišil od Ikiho, text bude mít tučný a podtržený :)

Bylo štěstí, že dorazila policie. Jeden z nich ze mě strhl toho chlapa a nasadil mu želízka. Další odtáhl Yuua na chodbu, kam odvedli i zbytek třídy, včetně mě po krátké prohlídce. Yuu se tady zhroutil a několik dalších žáků k tomu taky nemělo daleko. Za chvilku už několik policistů co nejrychleji odnášelo Ikiho. Policista, který ho držel pod rukama a rozdával rozkazy na rozdíl od ostatních už neměl kuklu a v jeho uslzené tváři jsem poznal Iata. Měl jsem hrozně smíšené pocity, ale nejhorší bylo to, že jsem nevěděl co dál.

Nevím, jak dlouho jsem byl mimo, ale nejspíš moc dlouho ne, jelikož jsem se stále nacházel na chodbě a kousek ode mně byl zbytek mé třídy. Když jsem otevíral oči, tak jsem si opravdu myslel, že to byl jen hrozivý sen a když se převalím na bok, uvidím vedle sebe usmívajícího se Ikiho. Místo toho jsem pohlédl do tváře roztřesené a také ubrečené Meg, která mi svírala ruku a na jejích nohách jsem měl položenou hlavu. Pomalu jsem začal okolí kolem sebe zase vnímat, ale tentokrát jsem se už nesnažil běžet zpátky do třídy... bylo pozdě... a Iki byl teď možná už mrtvý. Jen jsem se posadil, přičemž deka, kterou jsem byl přikrytý, mi sklouzla na zem. Meg mi jí přehodila alespoň přes ramena, posadila se vedle mě a objala mě kolem ramen. Našeptávala mi něco ve smyslu, že to bude zase dobrý a všechno bude v pořádku, ale nijak jsem jí neodpovídal. Jen jsem byl zahleděný před sebe a z očí se mi opět spustily nepřetržité provazce slz.

Musel jsem odpovědět na spoustu otázek, než mě nechali a můj pohled padl na Yuua. Bylo mi ho líto a tak jsem před něj položil svou lahev s vodou, kterou mi dali policajti. Pochybuju, že by se se mnou chtěl bavit, ale už od pohledu potřeboval napít. Byl celý bledý a do toho brečel. Co s ním vlastně teď bude? Na to jsem se zeptal jednoho policisty a on mi sdělil, že pokud byl Iki za něj plně zodpovědný, tak ho sebou vezmou na stanici a tam se to vyřeší.

Všude kolem sebe jsem zaznamenával nějaké pohyby a někdo přede mě postavil i lahev s vodou, ale já stále jen nepřetržitě koukal před sebe.
"Yuu, měl by ses napít, alespoň trošku." žadonila Megumi třesoucím se hlasem, ale nijak jsem nereagoval. Po chvíli si ke mně přidřepli dva policisté a říkali něco o tom, že mě odvezou k nim na stanici. Asi očekávali, že se zvednu nebo alespoň něco udělám, ale když se tak nestalo, opatrně mě za ruce vytáhli na nohy. Připadal jsem si teď tak trochu jako hadrová panenka. Mohli by se mnou dělat cokoliv a nedostalo by se jim ode mě jediné odezvy. Museli mě hodně podpírat, protože při každém kroku se mi nohy podlomily, ale i přes to se jim podařilo mě dostat do jejich auta, kterým mě odvezli.

Ještě dlouhou dobu jsme strávili na chodbě. Policisté pomalu začali jedním vozidlem postupně rozvážet děti přímo domů. Už zbývaly asi jen tři, když se na chodbě ukázal Iato ušpiněný od Ikiho krve.
"H-Hej, Iato." pozastavil jsem ho opatrně a on se na mě unaveně podíval. "Co... Iki?" zeptal jsem se ho velmi opatrně a tiše.
"Teď bojuje o život. Bohužel to nevypadá dobře." prozradil mi a na konci věty se mu zatřásl hlas. Jistě to i pro něj musí být strašný. Musí se chovat profesionálně i přes to, že jeho nejlepší kámoš umírá a neví se, co bude.
"Kde je Yuu?" zeptal se mě naopak on po tom, co se rozhlédl.
"Odvezli ho na stanici." odpověděl jsem a on kývl. Pak si ještě promluvil o něčem s policisty, kteří už sbírali důkazy a fotili celou třídu.
"Pojď se mnou. Hodím tě domů." řekl mi a cestou ještě vzal ty poslední děti, které jsme rozvezli a pak, jak řekl, odvezl domů mě.
"Asi do středy bude škola zavřená. Tak si odpočiň. Já jedu ještě za Yuuem." pousmál se a odjel.