Keep Calm&Love Senpai

34. Kapitola

Ve škole jsme se hned rozloučili, protože za chvíli zvonilo na hodinu, a tak jsem taky rychle zamířil do třídy. Nevím proč, ale jen co jsem tam vkročil, všichni utichli a jejich pohledy směřovaly ke mně. Nechápal jsem to, ale snažil jsem se to ignorovat a prostě se posadil do své lavice.

Ve škole jsme se rozloučili a já došel za paní ředitelkou. Dali jsme si společně kafe a probrali důležité věci. Když jsme to měli za sebou, tak jsme si začali přátelsky povídat. Zjistil jsem, že až zas nastoupím jako učitel v plné zbroji, budu mít kabinet sám pro sebe. Za prvé proto, že učitel, který ho se mnou sdílí vzal nabídku jiné školy. A za druhé, abych prý měl poté události osobní prostor. Když jsme s povídáním skončili, odešel jsem do svého kabinetu.

Hodina utíkala strašně pomalu, ostatně jako všechny ostatní. Během každé přestávky jsem se stavoval za Ikimem v kabinetu a téměř vždycky mě pak musel takřka vyhánět, abych stihl včas dojít na další hodinu. O obědové pauze jsem si došel dopsat ten test z biologie a měl jsem z toho i relativně dobrý pocit. Po rychlém obědu jsem se samozřejmě znovu vydal za Ikimem, protože mi stále zbývalo dost času.

Každou přestávku za mnou přišel. Musel jsem se vždy pobaveně usmát, když vešel do kabinetu a ještě blběji jsem se usmíval, když jsem ho musel hnát na další hodinu. "No nee, přišla nečekaná návštěva." řekl jsem s úsměvem, když se Yuu opět ukázal ve dveřích. Bylo až vtipný, jak pokaždé přišel.

No to je tedy přivítání. "Děláš, jako by ti to snad vadilo." zamračil jsem se, ale hned jsem pokračoval. "Byl jsem si dopsat ten test a myslím, že by to nemuselo dopadnout špatně."

"Takto je dobře. Když budeš takhle pokračovat dál, tak si po škole najdeš nějakou dobře placenou práci. V kolik vlastně končíš?" Zatím co jsem mluvil, jsem mu přišoupl k mému stolu další židli.

Posadil jsem se a uvelebil se na židli, kterou mi přisunul. "Máme ještě tři hodiny. Co ty, zařídil sis všechno, co jsi potřeboval?" zeptal jsem se a posadil se na židli do tureckého sedu, protože normálně jsem musel sedět celý den ve škole a už mi to bylo vážně nepohodlné.

Ještě, než jsem začal odpovídat, napil jsem se ze svého hrnku kafe a pak spustil. "Skoro vše zařízeno. Budu muset podepsat a vyplnit pár dotazníků no a bude hotovo. A tenhle kabinet bude příští týden už jen můj." usmál jsem se nad představou, že mě ten učitel nevraždí pohledem.

"Fakt? to je skvělý!" usmál jsem se taky, ale bylo to hlavně nad představou, že i ve škole budeme mít místo pro sebe a nebudeme se muset bát, že nás někdo nachytá. "Ale jak to?" zeptal jsem se trošku nechápavě, když se má mysl navrátila opět do reality.

Musel jsem se krátce zasmát. "Kolega vzal nabídku od jiné školy. Normálně by ke mně někoho dali, ale kvůli té události mě nechají samotného, abych měl osobní prostor. Jen mě teda později přesunou do menšího kabinetu, abych zbytečně nezabíral tolik místa." vysvětlil jsem. "No a nastoupí sem nějaký nový učitel." ohlásil jsem mu. "Tak si to u něj zbytečně nepokaž, jo?"

Já musím asi normálně pořád snít, protože se mi tomu nechce pořádně ani věřit. "Ten blb odejde? Vážně? Jedna dobrá zpráva za druhou." radoval jsem se. "Přísahám, že jestli si ze mě teď utahuješ, tak vylezu na střechu téhle školy a skočím z ní." zavyhrožoval jsem a preventivně ho probodl pohledem. "Nový učitel. Jestli to nebude takový pablb, tak se o to pokusím."