Keep Calm&Love Senpai

136. kapitola

Uctívejte mě, protože jsem vás nejdříve chtěla zase vošulit a udělat kratší kapitolu :D  Pak jsem si to ale nakonec rozmyslela a vošulím vás někdy jindy xD

Jen chvíli poté, co jsem došel do třídy, vešel i učitel, který mi téměř okamžitě dal test, kterým jsem si měl známku opravit. Byla to už tak nějak má poslední šance a musel jsem to napsat nejhůře za dvě, takže jsem se na to musel pekelně soustředit. Očima jsem nejdříve přelítl celé zadání, díky čemuž se mi docela dost ulevilo, protože vše, co jsem musel napsat, jsem se včera naučil a opravdu si to pamatoval. Rovnou jsem se tedy pustil do práce a neztrácel víc času, protože jsem to měl na celou hodinu a chtěl jsem si to stihnout ještě aspoň jednou zkontrolovat.

Ještě jsem tak chvíli seděl a koukal z okna, dokud jsem se nerozhodl, že už půjdu za paní ředitelkou. Během chvilky jsem zaklepal na dveře a byl vyzván dovnitř. S úsměvem jsem vstoupil a Kaye málem spadla brada.
"Ahoj! Proboha, no to snad není možný." usmála se a ihned mi nabídla židli, do které jsem si rád sedl.
"Ahoj. Jak to zatím šlo?" zajímal jsem se.
"Udělalo se spoustu opatření. Jsou po škole nainstalované kamery a po osmé hodině se do školy můžeš dostat jen zazvoněním na mě. Ale to všechno zjistíš ještě potom. Dáš si kafe?" Už se zvedala, aby dala vařit vodu, ale já jí zastavil.
"Nemůžu si dát kávu. Mám pevně daný jídelníček." usmál jsem se. Do konce hodiny jsme si povídali a ona byla hodně zvědavá ohledně toho hajzla, co to všechno způsobil. Nedivím se jí. Vše jsem vysvětlil a nakonec jsme se zas začali bavit o škole, protože se budu zas muset začlenit do tohoto systému.

Zvonící zvonek oznamoval ukončení hodiny a já byl nucen svůj test odevzdat. Naštěstí jsem to všechno už měl napsané a i dokonce dvakrát zkontrolované, takže jsem si byl jistý, že tam mám všechno. Měl jsem z toho dobrý pocit, tak jsem se rozhodl rovnou zajít za Ikim.

Už zazvonil zvonek a já se usmál. "Jdu zjistit, jak si Yuu vedl při opravném testu." Zvedl jsem se ze židle a ona chápavě kývla.
"Věřím, že to zvládl. Užij si den. Já tady budu muset zas papírovat." uchechtla se a já vyrazil tedy do svého kabinetu. Už cestou jsem viděl, jak se blíží i on.

Iki šel nejspíše od ředitelky, protože jsme se střetli ještě na chodbě. Hned jsem se na něj zářivě usmál, díky čemuž mu asi už bylo jasné, že by to mělo být v cajku. "Ahoj." pozdravil jsem ho a stále se usmíval.

Ten jeho úsměv byl tak dokonalý, že jsem se taky musel usmát. Určitě to je v pořádku. "Ahoj, tak povídej." broukl jsem a odemkl kabinet, kam jsme zalezli. Dnes jsem poddajný.

"No, není moc co." pokrčil jsem rameny, když už jsme byli v soukromí kabinetu. "Myslím, že by to mělo být v pohodě." usmál jsem se na něj a opřel se o jeho stůl.

"Děláš mi radost. Jen tak dál." broukl jsem a políbil ho. "Malá odměna." uchechtl jsem se.

"Ale já chci velkou odměnu." ušklíbl jsem se, stáhl si ho k sobě a hned jsem se mu opět přisál na rty a polibek prohloubil.