Keep Calm&Love Senpai

44. kapitola

Zatímco byl Yuu ve škole, jsem došel na nákup, trochu poklidil a pak si šel zaběhat. Když jsem se vrátil, dal jsem si rychlou sprchu a postaral jsem se o Iseriho. Pak už jsem jen netrpělivě čekal na Yuua v obýváku na gauči.

"H-Hotako?" zakoktal jsem docela překvapeně, když jsem uviděl svého dobrého přítele opřeného o školní zídku.
"Co tady děláš? a jak to vypadáš?" zeptal jsem se nechápavě a celého jsem si ho prohlédl. Měl trochu zašpiněné a na některých místech dokonce roztržené oblečení a celkově vypadal dost divně. Nejen tak vypadal, i se tak choval a mně z toho přeběhl mráz po zádech. Měl jsem z něj teď docela strach.
"Jak, co tu dělám? chodil jsem sem za tebou přeci každý den, tak co se tak divíš? Hele, dlouho jsme spolu nikde nebyli, tak někam vyrazíme." došel ke mně a objal mě kolem ramen.
"Ale já..." chtěl jsem začít protestovat, ale když jsem ho znovu sjel pohledem, raději jsem si to rozmyslel, teď by nebylo dobrý mu moc odporovat. Vypadal, jako kdyby byl něčím sjetý, zorničky měl rozšířené a vypadal hrozně vysmátě. Tak tedy vypadal téměř vždycky, ale teď to bylo jiné, děsivé.
"Tak fajn, ale jen na chvíli." přikývl jsem nakonec, i přes to, že všechno ve mně křičelo pravý opak. Dovedl mě k autu, do kterého mě přiměl nasednou, i když se mi zrovna dvakrát nechtělo.
"Kam... kam to jedeme?" zeptal jsem se s nervozitou v hlase po dlouhé době ticha. Vyjeli jsme totiž do vedlejšího menšího města a to mě dost znepokojovalo. Nedostalo se mi odpovědi. Hotako jen velmi soustředěně sledoval silnici a já usoudil, že asi bude lepší na něj teď nemluvit, protože mi připadalo, že se nezvládne momentálně soustředit na více věcí najednou. Nakonec jsme zastavili u vysoké opuštěné budovy, do které jsme vešli.
"Co tady děláme?" zeptal jsem se polohlasem a pozorně ho sledoval. Děsil mě čím dál víc. Vůbec jsem ho nepoznával, tohle prostě nebyl Hotako, kterého znám.
"Nepřipadá ti to tady pěkný? Je tu klid a máš tu soukromí... co takhle tohle místo ukázat i tomu tvýmu Ikimovi." vyslovil znechuceně jeho jméno. Tak o tohle tady jde. Přeci jen se mu chce pomstít.
"Ne, to neudělám." zakroutil jsem hlavou a udělal pár kroků zpět, dál od něj. Ve zlobě se mu okamžitě zkřivil obličej a dlouhými kroky se dostal rychle ke mně.
"Uděláš, co ti říkám!" zakřičel mi přímo do obličeje a chytil mě za mikinu.
"Ne." odpověděl jsem okamžitě a pokusil se od něj odtáhnout, ale marně.
"Yuu, neser mě!" zařval na mě a volnou rukou mi začal prošacovávat kapsy, dokud nenašel mobil. Strčil do mě a to tak surově, že jsem skončil na zemi v tom prachu. Hned začal hledat jeho telefonní číslo, které následně vytočil. Chvíli to vyzvánělo, ale nakonec se na druhé straně přeci jen ozval hlas.
"Nazdar Ikimo, můj drahý příteli." zasmál se do telefonu. "Jak se vede? no nebudu to dál prodlužovat a dělat, že mě to vůbec zajímá. Asi ti došlo, kdo mi tady teď dělá společnost, takže ti radím se co nejrychleji dostavit do opuštěné továrny ve vedlejším městě a to SÁM, jinak to neskončí pěkně. Budu se těšit." dořekl přeslazeně poslední slova a zavěsil. "Tak a teď stačí jen čekat." usmál se a hodil mi zpátky mobil.

Ten telefonát mě neskutečně vytočil a já si začal hned v hlavě spřádat plán. Nevím, co čekat a jdu do neznámého terénu. Nevím, jestli ten kluk není ozbrojený nebo jestli tam má partu, ale co mě děsilo nejvíc bylo to, že má Yuua. Nechtěl jsem moc riskovat, ale nechtěl jsem ani přehánět. Nakonec jsem vběhl do ložnice, kde jsem si za opasek schoval do pouzdra zbraň, a když jsem nasedal do auta, už jsem volal bývalému šéfovi. Vysvětlil jsem mu situaci a domluvil jsem se s ním, že hned za mnou pošle dva chlapi v civilu, kteří se budou držet mimo budovu a z dohledu, dokud nedám znamení, tedy výstřel do vzduchu. Jít sám je blbost, když nic nevím. Už jsem vjížděl do města a stále si kousal ret nervozitou. Netrvalo dlouho a dojel jsem k budově a ujistil jsem se, že má zbraň je dobře schovaná. Zapnul jsem si mikinu, vystoupil z auta a pomalu zamířil dovnitř. Pohyboval jsem se pomalu a dával pozor na jakýkoliv zvuk či pohyb. Tlukot srdce stále zrychloval.