Keep Calm&Love Senpai

77. kapitola

Tak jsem se k tomu přeci jen dokopala a přepsala sem ještě jednu kapču, ale s tou třetí dnes už nepočítejte, to až zítra zase... možná xD

Už jsme dorazili pomalu domů, kde jsem se zul a hned na to mu dal pusu na koutek. "Tak co se stalo?" zeptal jsem se tiše a usmál se. Chtěl jsem mu zas navodit dobrou náladu.

Konečně jsme byli doma a Iki nijak neváhal a téměř hned mě políbil, což mi náladu zase o něco zvedlo... na okamžik. Když se zeptal, hned se mi zase vybavily ty pipiny od nás ze třídy. "Nic důležitýho, to nemusíš řešit." povzdechl jsem si jen nakonec a šel si uklidit tašku.

Ach jo... že já se furt na něco ptám. Nechal jsem ho tedy chvilku na pokoji a šel do kuchyně udělat jídlo. Dnes jsem se rozhodl pro omáčku s masem a rýží. Vše potřebné jsem si připravil a pustil se do práce. Zatím co se mi to vařilo, dal jsem najíst našim kočičákům a pak se opět vrátil ke sporáku.

Chvíli jsem pobyl v pokoji, abych se znovu uklidnil. Nakonec jsem si ale šel opláchnout obličej ledovou vodou a rozhodl se to dál pro dnešek neřešit. Nebo se o to spíš pokusím. Došel jsem do kuchyně, kde už Iki stál u sporáku a něco kuchtil. "Chceš pomoct?" zeptal jsem se a pořádně ho objal. Jo, on je jen můj a s nikým se o něj dělit nebudu.

Spokojeně jsem se usmál, když mě objal. "Klidně bys mě mohl takhle objímat dál." zavrněl jsem, ale i přes to jsem se k němu otočil, sehl se a políbil ho. "Včera jsi měl slíbené mazlení. Chceš si ho dnes vybrat nebo později?" zašeptal jsem mu.

Spokojeně jsem se usmál, když mě políbil a úsměv se mi ještě víc rozšířil, když se zmínil o mazlení. "Podle toho, jak máš čas. Nechci tě od ničeho tahat."

"Já mám čas. Navrhuji chutný oběd a pak mazlení kdekoliv se ti zachce." broukl jsem a zas obrátil svou pozornost k vaření, aby se nic nezkazilo. "Než bude oběd, klidně si můžeš dělat něco svého. Pak tě zavolám." oznámil jsem.

Tenhle plán se mi líbí, uculil jsem se v duchu. "A vážně nechceš s něčím pomoct?" ujišťoval jsem se ještě. Rád bych mu pomohl, kdyby potřeboval.

"Ne, děkuju. Už stejně jen musím ohlídat, kdy to bude, takže klidně utíkej." ujistil jsem ho a svůdně mu poslal pusu.

Usmál jsem se a vzdušnou pusu mu oplatil. Pak už jsem se otočil a zamířil do vedlejší místnosti, kde jsem se ale zastavil. No jo, co ale mám dělat? Až na pruzení lidí jsem nikdy žádné koníčky neměl, takže teď jsem vůbec netušil, jak se mám zabavit. V konečné fázi jsem skončil u koťat, která samozřejmě bedlivě hlídala Sayuri, ale dokonce i Iseri.

Asi půl hodiny jsem to všechno hlídal a míchal. Když bylo hotovo, nandal jsem nám na talíře a dal to na stůl. "Yuu, oběd je hotový!!" zavolal jsem a ještě dal na stůl každému příbor.

Hned, jak jsem zaslechl Ikiho, vyskočil jsem na nohy a během okamžiku jsem byl v kuchyni u stolu. "Dobrou chuť." popřál jsem mu s úsměvem a hned se pustil do jídla.