Keep Calm&Love Senpai

64. kapitola

Trvalo mi jen chvilku, než jsem usnul a když jsem se ráno probudil, měl jsem ještě hodinku čas, než zazvoní budík a tak jsem jen tiše pozoroval Yuua a občas ho jemně pohladil po vlasech.

Začal jsem se probouzet a ucítil jsem, jak mě Iki hladí po vlasech. "Umhh... to už je čas vstávat?" zamručel jsem rozespale a oči nechával stále zavřený.

"Uh, promiň. Nechtěl jsem tě vzbudit." usmál jsem se. "Ještě máš půl hodiny." zdělil jsem mu a položil si ruce na jeho záda.

Víc jsem se k němu natiskl a lehce se usmál. "To je dobrý nevzbudil jsi mě."

Na to jsem spokojeně zavřel oči a začal ho drbat na zádech. Zamiloval jsem si to teplo, které mi dával.

Užíval jsem si jeho péči a občas spokojeně zamručel. "Iki? do kdy musíš být dnes ve škole?" zamumlal jsem téměř z polospánku.

"Dnes je... pátek, takže do těch tří." zapojil jsem namáhavě mozek a vysoukal ze sebe odpověď. Ah! díky bohu za pátek!

"A kdy tam máš být dýl?" zeptal jsem se ještě a zívl si. Hm, pátek... a pak volnoo. Sice já měl dá se říct volno až do teď, ale neměl jsem u sebe Ikiho.

Pořádně jsem si zívl a protáhl se. "Každé úterý a čtvrtek." odpověděl jsem a jen lehce se přetočil na bok.

"Umhh... dobře." zívnul jsem ještě a na tu chvilku, kterou jsem se mohl ještě hezky válet, jsem se zachumlal do peřin.

Měl jsem v plánu ležet s Yuuem, dokud nezazvoní budík, ale nakonec mě z postele vyhnala potřeba jít na záchod, a tak jsem se zamručením vstal a pomalu se odploužil z ložnice.

Nespokojeně jsem zamručel, když mi zmizel jeden ze zdrojů tepla, ale zůstal jsem ležet. Netrvalo dlouho a začal přes celý pokoj vyřvávat budík, před kterým jsem se zahrabal pod peřinu ještě víc. Když mi ale došlo, že tím se asi nevypne, neochotně jsem se vyhrabal z postele a vypnul ho.

V koupelně jsem ještě spáchal ranní hygienu. Už jsem se vracel zpět do ložnice a stihl jsem zaslechnout zvuk budíku ještě, než ustal a tak jsem jen pokrčil rameny a šel do kuchyně udělat snídani a svačinu.

Šouravým krokem jsem se dopravil do kuchyně, kde už byl Iki, ke kterému jsem zezadu přistoupil a objal ho. "Chceš pomoct?" optal jsem se ho rozespale.

Už jsem měl téměř hotovou snídani, když mě Yuu objal. "To je dobrý, snídaně už je hotová." řekl jsem, když jsem poslední chleba s máslem namazal ještě džemem. Chytil jsem mu ruce, trochu je od sebe odtáhl, otočil se k němu čelem a taky ho objal. "Miluju tě, ty můj puberťáku." usmál jsem se.

"Miluju tě, ty můj starej kozle." neodpustil jsem si malé rýpnutí a úšklebek k tomu. Věděl jsem, že jednoho dne mi vrátí všechno, co jsem mu do té doby udělal nebo ho pošťuchoval, ale upřímně mi to bylo jedno, rozhodně toho nebudu litovat.