Keep Calm&Love Senpai

106. kapitola

Tak jelikož jsem minule trošku zapomněla přidat a nyní by to asi nebylo jinak, raději kapču přidám o něco dříve. Snad se bude líbit ^^

Nikde jsem se cestou zbytečně nezdržoval a došel na místo srazu, kde jsem byl první, ale nemusel jsem vůbec čekat, protože paní ředitelka zrovna vyšla zpoza rohu.
"Dobrý den." usmál jsem se.
"Dobrý den. Můžem?" usmála se taky.
"Jistě." broukl jsem a oba jsme vyrazili do kavárny.

Chvíli jsem tam tak ležel a hladil vrnícího Iseriho, ale z postele mě nakonec vytáhl zvonek. Nejdřív mě napadlo, že by to mohl být Aoma, a tak jsem neměl v plánu se ani obtěžovat vstávat, ale po chvilkovém přemýšlení jsem ke dveřím přeci jen došel. Už už jsem otevíral pusu, abych řekl nějakou jedovatou poznámku, jenže pro mé překvapení před domem stála poštovní dodávka a přede mnou pošťák s balíkem.
"Dobrý den, jste Ogita Ikimo?" pravil ke mně a já chvíli na něj nechápavě hleděl.
"Ehm, dobrej... ne, není doma." odpověděl jsem konečně, když jsem se vzpamatoval.
"Aha a mohl by jste to prosím převzít? Stačí, když to tady podepíšete." podal mi desky s tužkou a ukázal, kam chce můj podpis. Podepsal jsem to tedy, balíček převzal a zalezl zase zpět do domu a balíček jsem položil v kuchyni na stůl. Co by si asi tak mohl objednat? lámal jsem si hlavu a chtěl jsem do balíčku nakouknout, ale nakonec jsem přeci jen svou zvědavost dokázal překonat. Když už jsem byl v kuchyni, ohřál jsem si včerejší hamburgery a uklidil se zpátky do ložnice.

"Vím, že bych asi neměla, ale... Proč jste se ujal Yuua? Nemusíte odpovídat, jen... mi to trošku vrtá hlavou." sklopila pohled. Snad v domění, že udělala něco špatně.
"Okolnosti a náhody mi umožnily víc ho poznat a tak vím, že je to vlastně hodný kluk. Jen to měl těžké a tak strhával pozornost. Navíc by mu sirotčinec taky dvakrát neprospěl." odpověděl jsem naprosto bez zábran.
"Oh, to jsem nevěděla, ale jsem ráda že dostal další možnost žít pořádně. Jste zajímavý muž. Pořád se o někoho staráte." zvedla ke mě své oči a mě lehce zamrazilo, když řekla, že jsem zajímavý muž.
"Dělám jen, co je třeba." usmál jsem se trošku nervózně.

Přemýšlel jsem, co teď asi Iki dělá. Ano, nejspíše je teď někde v kavárně a popíjí kafe, ale zajímalo by mě, co přesně. Asi bych se měl jít učit místo toho, než dloumat zrovna nad tímhle, ale učení bylo opravdu to poslední, co bych chtěl dělat, a tak jsem prostě jen dál seděl a ukusoval ze svého hamburgeru.

"Vy nemáte přítelkyni, že?" zeptala se po chvilce a já myslel, že dostanu infarkt.
"Pardon, myslím, že na tohle je dost brzy." vyhrkl jsem rychle a ona se na mě nechápavě podívala.
"Co?" zeptala se ale pak se začala smát a já byl naprosto mimo. "Ale nee, já už mám přítele. Myslela jsem, že bych Vás třeba mohla seznámit s jednou mojí známou." uchechtla se a já zrudl, protože jsem se opravdu zachoval dost hloupě.
"Ehm, ne děkuju. Rád bych spíš teď byl sám." zalhal jsem a usmál se.
"Dobře, to chápu. Ale kdyby byl zájem, ráda pomůžu." mrkla na mě pobaveně a já si musel oddechnout.

Dojedl jsem, a tak jsem došel do kuchyně, kde jsem alespoň umyl talíř, když jsem nic za celou tu dobu neudělal.
"Aaaahoj." ozval se za mnou Iato a rozcuchal mi vlasy. "Co to je za balík?" ptal se zvědavě a pohledem směřoval na krabici položenou na kuchyňském stole.
"Ahoj. Nevím, ale je to něco pro Ikiho." pokrčil jsem rameny a utřel si ruce do utěrky. "Iki není doma, tak si máme vzít zbylé hamburgery ze včerejška." pravil jsem a podíval se na Iata, který měl na tváři zase jeden z těch svých úšklebků a stále hleděl na balík. Raději jsem se zdekoval, než stihne něco udělat a mě do toho zatáhnout taky.