Keep Calm&Love Senpai

118. kapitola

"Blbý účty." zavrčel jsem tiše a vše počítal, abych věděl, kolik na konci měsíce budu muset vysolit z peněženky. Promnul jsem si spánky a vše si ještě začal kontrolovat, abych nezaplatil víc nebo míň, než mám.

Byl to dost zvláštní pocit... být tady. Ještě včera ráno bylo všechno úplně normální, pomyslel jsem si a vztek začal postupně zase nahrazovat ohromný smutek. Bylo tu hrozné ticho. Uvádělo mě to tady do deprese, ale přitom jsem tu chtěl být. Prošel jsem celý dům a skončil jsem v ložnici, kterou jsem si chvíli nejdříve prohlížel, ale pak jsem se posadil na kraj postele a rukou přejel po peřině, pod kterou jsme ještě nedávno společně spali. Moc jsem chtěl si sem zase lehnout... s ním... jenže to nešlo. Jak jsem po místnosti tak přejížděl pohledem, zastavil jsem se u skříně, ke které jsem vykročil a otevřel. Iki tam měl poskládané veškeré svoje oblečení a v samostatném komínku i to roznošené, ze kterého jsem si vzal jeho košili a svalil se s ní do postele. Stále po něm voněla a já do ní uronil několik slz, ale stále jsem ji pevně svíral a již se zavřenýma očima z ní nasával přetrvávající Ikiho vůni.

Vůbec jsem netušil co Yuu dělá, ale nechtěl jsem ho rušit a tak jsem skončil rozvalený na gauči a koukal na televizi. Zrovna dávali něco akčního a tak jsem se aspoň nenudil.

Netuším, jak dlouho jsem tam byl, ale asi docela dlouho, protože venku se už lehce smrákalo, a tak jsem usoudil, že už raději půjdu. Nemohl jsem se ale vzdát Ikiho košile, tak jsem si ji vzal prostě sebou. Snad si Aoma nevšiml, že jsem byl pryč, pomyslel jsem si, když už jsem za sebou zavíral okno do jeho ložnice a košili schoval pod polštář své postele. Jak se ale za chvíli ukázalo, nic nejspíš nezaregistroval, protože se díval v klidu na televizi. "Co dávají?" zeptal jsem se, posadil se na volný kousek gauče a k bradě jsem si přitáhl kolena. Na tvářích jsem měl opět zaschlé cestičky po slzách, a tak, když jsi si to uvědomil, rychle jsem si je rukávem setřel.

"Něco akčního." odpověděl jsem mu a na gauči se uskromnil, aby mohl taky koukat. Ani nevím kolik bylo, ale ten film byl fakt dobrý a já se díky tomu uvolnil.

I já se při sledování televize zbavil trochy napětí, což mi přišlo vhod a taky jsem doufal, že se ta má zuřivost zase nevrátí.

Už se blížil konec filmu a já se podíval na hodiny. "Dal by sis večeři?" zeptal jsem se tiše, abych ho případně ze sledování moc nevyrušil a začal se protahovat. Dnes opravdu odpadnu.

Ve filmu se již vyřešila hlavní zápletka, takže jsem usoudil, že brzy bude končit. "Ne, nemám hlad." odvětil jsem a dál sledoval obrazovku, dokud na ní nezačínaly přebíhat titulky.

"Tak dobře. Ale zítra by ses už měl normálně najíst." upozornil jsem ho s úsměvem a šel si dát aspoň něco malého. Namazal jsem si chleba máslem, na to si dal šunku a zbaštil to. Pak už jsem se rozhodl pro spánek.

"Hmm..." zamručel jsem a ještě chvíli seděl na gauči, ale pak už jsem se zvedl a došel si pro oblečení na spaní, do kterého jsem se v koupelně převlékl a umyl si obličej od zbytku soli ze slz. Byl jsem docela unavený, takže jsem se moc nezdržoval a hned zamířil do postele. Lehnul jsem si na bok, zády k Aomově posteli a z pod polštáře si vyndal ukrytou košili, kterou jsem si přitiskl k tělu a pevně si jí držel mezi prsty.