Keep Calm&Love Senpai

138. kapitola

Zdarec!
Omlouvám se za odmlku, ale už to napravuji. Dlužím ještě jednu kapču, kterou přidám zítra a v pondělí bude snad klasicky pokračování ^^

Zbytek školního dne proběhl v pohodě vzhledem k tomu, že jsem už nepsal žádné testy a už ani nikde neviděl toho idiota, takže i nálada se mi postupně zase zlepšila a k tomu všemu za mnou došli i učitelé, u kterých jsem si dopisoval opravné testy. Myslím, že Iki bude mít radost. "Hoj." broukl jsem, když jsem po vyučování vešel k Ikimu do kabinetu. "Tak to vypadá, že ve druháku budeš mít přeci jen mít o žáka víc, než se předpokládalo, protože jsem udělal testy." ušklíbl jsem se na něj už ode dveří a v ruce držel oba již opravené testy. Oba na výbornou.

Musel jsem se usmát. "Kdyby jsi se do druháku nedostal, tak zažiješ doma peklo plné učení." uchechtl jsem se. "Pojď sem a ukaž mi to." Těšil jsem se, až to uvidíím.

"Ale to by nebylo féér. Vždyť víš, že jsem se snažil, tak jak bys mi to mohl udělat?" zaprotestoval jsem, ale přitom se smál. Došel jsem k němu, dal mu testy do ruky a zezadu jsem ho objal kolem krku, přičemž jsem se opřel o jeho ramena.

S úsměvem jsem si testy převzal a pořádně si je prohlížel. Byl jsem na něj tak hrdý. Tak moc. Teď mi bylo jedno, že bych se neměl přemáhat. Odložil jsem testy na stůl, chytil jsem si Yuua pod pažemi a 'přehodil' si ho přes rameno do klína. Ten jeho překvapený pohled byl k nezaplacení, ale o ten mi teď nešlo. Ještě, než stačil něco říct, dlouze jsem ho políbil. A taky hodně dlouho. "Udělal jsi mi velkou radost. Ale pamatuj, že ty známky jsou hlavně pro tebe. Pro tvojí budoucnost." šeptl jsem mu těsně u rtů a pohladil ho po boku.

Věděl jsem, že bude mít radost, ale tohle jsem vážně nečekal a než jsem se vůbec stihl vzpamatovat, už jsme opět jeden druhému opláceli polibky. "Já vím, vždyť já vím." protočil jsem oči, ale usmíval se. "Tak nevím, co ty se tady kvůli tomu tak přepínáš, když máš být v klidu." pokáral jsem ho na oko a rozesmál se.

Začal jsem se smát s ním ale nakonec jsem ho zas umlčel polibkem. "Tak pojďme domů." broukl jsem a prohlížel si jeho dokonalé oči.

"Jo, jdeme." usmál jsem se po dalším polibku a vstal, aby i on se mohl zvednout. Přitom jsem pohledem přelítl stůl, kde se od mé poslední návštěvy objevil další papír s kresbou. "Jsi trénoval, jo?" rozšířil jsem úsměv a obrázek si prohlížel. Už byl o hodně lepší, než ten první.

"Ehm, jo. Snažil jsem se. Navíc jsem neměl co dělat." Podrbal jsem se za krkem a papíry raději vzal s sebou, aby to náhodou někdo nenašel a nemyslel si, že po Yuuovi tajně toužím. Vtipná představa. "Kdy že vlastně dostanete vysvědčení?" zeptal jsem se cestou domů.

Na chvilku jsem musel zapátrat v paměti, jak že nám to bylo řečeno, ale vzpomněl jsem si. "Tuto středu by se měly uzavírat známky a příští týden v pátek je vysvědčení." řekl jsem s lehkou nejistotou, ale když jsem nad tím ještě chvíli přemýšlel, ujistil jsem se, že to říkám správně. "Jo, příští pátek."