Keep Calm&Love Senpai

121. kapitola

U Ikiho jsem se zase zdržel poměrně dlouho a byl bych tam ještě dýl, ale když byl Aoma naštvaný, tak jsem se raději rozhodl vrátit dřív, třeba to na mě potom bude mít menší dopad. S Ikim jsem se tedy rozloučil a slíbil mu, že ať to stojí co to stojí, tak zítra se u něj zase stavím. Jak jsem procházel chodbami, byl jsem tak zabraný do svých myšlenek, že jsem Aoma u vchodu skoro přehlédl. "A teď mě hodláš jak potrestat?" zeptal jsem se klidným hlasem, ale popravdě mě doopravdy zajímalo, jestli si něco vymyslel. Jsem schopný přijmout trest, ale v žádném případě ne takový, jaký na mě vybalil včera večer.

Chvíli jsem na něj mlčky koukal a až pak řekl svou myšlenku, která mě napadla mezitím, co jsem tady čekal, protože trest pro něj mě nenapadl. Skoro nic o něm nevím a tak mě nenapadalo nic jiného, než mu zabavit Ikiho, což jsem opravdu nechtěl. Kdyby mě včera tak nenaštval, dokonce bych to ani neřekl. "Nemám trest, ale pravidla. Když je porušíš, budu ti zkracovat čas, který můžeš strávit v nemocnici. Při nejhorším budu nucen odevzdat tě do děcáku, protože očividně se mě ani nesnažíš respektovat. Jo a psala mi policie. Z jednoho krámku byla ukradena lahev alkoholu, kterou jsi TY měl u sebe, když tě našli. Bohužel, brzy se z Ikiho účtu odečte pokuta za to jak ses opil, protože nejsi plnoletý, ale i za tu krádež. A já myslím, že jeho účet už tak dost zatěžuje péče o něj." řekl jsem mu v klidu, ale s takovým tónem, aby pochopil, že takhle to prostě nepůjde.

"Našel jsem si brigádu, takže mu všechno splatím." odpověděl jsem okamžitě, ale pak jsem stočil pohled k zemi. Už u Ikiho jsem si všechno v hlavě srovnal a věděl jsem, že tady jsem chyboval hlavně já. "Vím, že jsem včera udělal pořádnou kravinu. Vím to, ale byl jsem z toho všeho úplně vydeptaný. Potřeboval jsem se prostě uvolnit a jiný způsob neznám." pokrčil jsem rameny.

Povzdechl jsem si, ale byl jsem rád. "Vzal jsem tě k sobě, abych tobě i Ikimu nějak pomohl. Když se budeš potřebovat uvolnit, můžeme někam zajít a nebo pokud nechceš se mnou, můžeš jít sám nebo s kamarády." řekl jsem a koukl na hodinky. "Klidně jdi ještě za Ikim, jestli chceš. Ale až skončí návštěvní hodiny, půjdeš hned domů." pousmál jsem se lehce.

Chtěl jsem ještě něco říct, ale jakmile se zmínil o návštěvě Ikiho, prostě jsem to hodil za hlavu. "Fajn." přikývl jsem a už i já měl na tváři lehký úsměv. Raději jsem vyrazil zpět za Ikim dřív, než si to Aoma ještě rozmyslí.

Musel jsem úsměv ještě rozšířit, když se zas rychlým tempem vydal zpět. Trochu jsem se podrbal za krkem a vyrazil domů, kde jsem nám udělal večeři v podobě pečeného kuřete. Zatím co jsem čekal na Yuua, opět jsem skončil na gauči s koťaty, která jsem rozmazloval hlazením a u toho sledoval televizi.

Posadil jsem se opět zpět na židli vedle postele a chytil Ikiho za ruku. Znovu jsem mu s úsměvem řekl, co se stalo a tak, že to bude nakonec asi v pohodě. Byl jsem tam až do konce návštěvních hodin a pak vyrazil zpátky, jak jsem slíbil, ale ještě předtím jsem ho políbil na tvář. "Už se mi brzo prober. Miluju tě." S těmito slovy jsem opustil pokoj.

Netrvalo dlouho a protože předtím jsem nic nenaspal, na gauči jsem usnul. Nevzbudil by mě ani výstřel z kanónu a tak, obalen kočkami, jsem si chrupkal v klidu dál.

Už jsem za sebou zavřel dveře do domu a chtěl se ohlásit, ale v tom jsem si všiml, jak Aoma spí na gauči, ještě k tomu obalený kočkami, takže jsem si to rozmyslel. Zašel jsem do kuchyně, kde pro mé překvapení bylo upečené kuře, takže jsem si nabral pořádnou porci, protože jsem měl už doopravdy hlad. Jídlo jsem si ohřál a do posledního sousta všechno snědl. Když jsem po sobě umyl talíř a Aoma stále ještě spal, přemýšlel jsem, jestli ho mám vzbudit. Ráno by byl určitě rozlámaný, takže jsem s ním nakonec lehce zatřásl, ale protože jen lehké zatřesení nestačilo, zatřásl jsem s ním víc. "Hej, vstávej. Pojď si lehnout do postele." Dokonce i Iseri se probudil, tak snad musí i on, ne?

Cítil jsem jak se mnou někdo třese a tak jsem po chvíli nesouhlasně zamručel a otevřel oči. "Mmmmm... to už je den?" zakňoural jsem a promnul své již zalepené oči.

Musel jsem se uchechtnout. "Ne, jen zítra by jsi byl rozlámaný, tak si pojď lehnout do postele." objasnil jsem mu a začal z něho sundavat všechna koťata.

Ještě chvilku jsem se 'rozkoukával' a když byla koťata dole, posadil jsem se a zívl. "Dík. Uhm, v kuchyni je večeře." zamumlal jsem ještě, pousmál se a pomalu vstal, abych si mohl jít lehnout.

"Jo, příště se zkus probudit před tím, než to zjistím." poškleboval jsem se mu a s ním v závěsu zamířil do ložnice.

Raději jsem nic neříkal, v ložnici se převlékl do spacího a plácl sebou do postele. Pak jsem ještě chvíli mžoural na Yuuovo postel a vzpomněl si na tu košili. "Yuu? Ta košile je Ikiho?" zeptal jsem se a hodil po něm očko.

I já se převlékl do spacího a ulehl do postele, ale trochu mě zaskočila jeho otázka. "Noo...jo..." odpověděl jsem trochu nejistě.

Lehce jsem se uchechtl. "To je ujetý. Kdyby jsi byl holka, řekl bych, že jsi se do něj snad zamiloval." Zavřel jsem oči a na tváři mi stále pohrával úsměv. "Ale chápu, že se o něj bojíš."

Okamžitě jsem zrudl, že to snad bylo i v té tmě vidět, ale to naštěstí měl už zavřené oči. Co když se to vážně dozví? Nepřipadá mi jako typ, který by to proti nám otočil, ale neznal jsem ho natolik dlouho, abych si tím mohl být stoprocentně jistý. "I kdyby, tak co..." řekl jsem lehce nervózním hlasem a doufal, že si toho nevšimne.

"Tak... bych se asi smál. Bylo by to... jak to říct? Divný? Nezákonný? Samo o sobě by to bylo dost zvláštní." spustil jsem lehce zamyšleně a zahrabal se pod téééplou peřinku. "Máš vyhlídlou nějakou babu?" vyzvídal jsem dál. Sice jsem byl unavený, ale on si se mnou konečně aspoň trochu povídal.

"Směješ se i teď." zabrblal jsem. "Vážně se se mnou chceš bavit zrovna o tomhle?" zeptal jsem se s povytaženým obočím.

"Jen se zajímám. Konečně se mnou aspoň trochu mluvíš, tak jsem zvědavý." odmlčel jsem se na chvíli. "A co ta holka co sedí s tebou v lavici? Myslím, žee... Megumi se jmenuje." uchechtl jsem se potichu a otočil na něj, abych vyděl reakci.

Pořád jsem moc nechápal, proč tak strašně moc se se mnou chce bavit a přátelit se, ale tak fajn, proč ne. "Megumi? zbláznil ses?" zasmál jsem se. "Radši bych byl do smrti sám, než být s ní. Kamarádka je fajn, umí podpořit i udržet tajemství, ale jinak je to vymývač mozků." zkráceně jsem jí charakterizoval a musel se nad tím usmát.

Musel jsem se uchechtnout. "Noo, tak to se ti ani nedivím. Budeš ochotný si se mnou povídat i zítra? Přijdeš mi fajn a zajímavý, tak mě trošku mrzí, že tě vlastně neznám." usmál jsem se s zas zavřel oči. "Dnes už potřebuju spát."

"To se ještě uvidí." řekl jsem provokativně, ale taky jsem už zavřel oči. "Dobrou." popřál jsem mu už, přetočil se na druhý bok, tudíž zády k němu a přitiskl jsem si na prsa Ikiho košili.

"Dobrou." oplatil jsem mu a za chvilku už spal jako špalek až do rána a i dost dlouho poté.

Ještě chvíli jsem přemýšlel nad jeho slovy. Podle něho jsme tedy s Ikim divní? Neuznává tedy homosexuální vztah? Budeme si muset s Ikim kvůli němu i poté, co dokončím střední, dávat pozor? Trošku mě to trápilo, ale nakonec i já usnul a spal až do pozdního rána.