Keep Calm&Love Senpai

63. kapitola

Tady máte slíbené pokračování :3 tuhle část jsem si vážně užila a věřím, že vy na tom budete podobně :D

Spokojeně jsem ležel, hladil Yuua a přemýšlel, jak je ten svět vlastně zvláštní. Jak jsem se dal dohromady s Yuuem. Čím vším jsme si prošli a čím si ještě asi můžeme projít. Takhle jsem přemýšlel asi až do večera. Kočky se už v dávno přesunuly k miskám jídla a mně taky hodně vyhládlo. Spícího Yuua jsem opatrně donesl do ložnice, kde jsem ho uložil a pak jsem odešel do kuchyně, kde jsem udělal rychlou večeři, míchaná vajíčka, slanina, zelenina a chleba k tomu, a s tím vším na jednom velkém talíři došel do ložnice. Měl jsem v plánu sníst jen polovinu, aby druhá byla pro mého miláčka, kdyby se vzbudil. 

"Uhmm..." zamručel jsem, když jsem se začal protahovat. Pootevřel jsem oči a pro mé překvapení jsem se nacházel v ložnici. Hustý, já se zvládnu teleportovat... nebo v tomhle spíše mi pomohlo mé automatické přenášecí zařízení, přehodnotil jsem, když můj pohled spočinul na Ikim, který jen tak mimochodem něco jedl a to něco moc dobře vonělo. "Hm... co to tu voníí?" zavrněl jsem, když jsem se znovu začal protahovat.

Musel jsem se usmát, když dal o sobě Yuu vědět. Dal jsem si do pusy poslední sousto a zbytek jsem se rozhodl mu nechat. "Naše večeře." řekl jsem mu, počkal, až se trochu líp posadí a pak mu talíř předal.

Neohrabaně jsem se posadil a před nos mi přiletěl talíř s večeří. "Dííky." poděkoval jsem vděčně a hned se do toho pustil. Musel jsem spát vážně dlouho, když už je večer, pomyslel jsem si, ale dál se nad tím už nezabýval a raději se plně věnoval svému talíři.

"Nemáš zač." pohladil jsem ho po hlavě a dál ho nechal jíst, mezitím co jsem si lehl a s úsměvem ho pozoroval.

Po několika chutných soustech jsem si všiml, že mě pozoruje. "Hele, ale já nejsem žádná televize, tu máš v obýváku." uchechtl jsem se a dal si do pusy další sousto.

"Ale ty se mi líbíš mnohem víc." vysvětlil jsem svůdně a poslal mu vzdušnou pusu. 

Zamračil jsem se na něj. Nesnášel jsem, když mě uváděl do rozpaků. "Tobě to dělá fakt dobře, co?" pravil jsem, když jsem se k němu otočil zády, abych na něj neviděl. Moc dobře věděl, že těsně po probuzení se nechám snadno rozhodit.

"Co myslíš? Tohle?" zeptal jsem se, posadil se a zezadu se na něj natiskl. Ruce jsem mu dal na boky a hlavu si opřel o rameno. Ale jen na chvilku, protože potom jsem mu dýchl na krk a usmál se.

Měl jsem pocit, jako by mi tělem projela vlna elektrického proudu, která mě zcela zbavila myšlení a mého těla se na okamžik zmocnilo vzrušení. "J-jo, přestaň." vysoukal jsem ze sebe. Cítil jsem, že kdyby ještě chvíli pokračoval, tak by to mělo jistý dopad na konkrétní část mého těla.

Všiml jsem si jeho reakce a měl jsem chuť pokračovat, ale věděl jsem, že nesmím, a tak jsem si zas opřel hlavu o jeho rameno. "Víš, zkazil jsi mě." zakňučel jsem a zavřel oči.