Keep Calm&Love Senpai

23. kapitola

"Mmmhh..." Yuu si mě začal kamsi odvádět. Bylo mi to jedno. Dokud jsem mohl mít jeho rty pro sebe, tak by mě nevyrušila ani atomovka. Poslušně jsem ho následoval a postřehl, že jsme občas tak trošičku do něčeho narazili, ale naštěstí se nic nerozbilo, tak nebyl žádný důvod to řešit.

Nahmatal jsem kliku od dveří do ložnice a po několika pokusech se mi dokonce podařilo i otevřít. Začínal jsem cítit vzrušení z toho, co se možná během pár okamžiků stane, i když to doprovázela i částečná nervozita, kterou jsem se ale snažil zahnat. Dovedl jsem ho až k posteli, do které se mi podařilo ho povalit.

Dostali jsme se díky Yuuovi do ložnice. Začal jsem být nervózní, ale dokud pokračuje on, budu i já. Stále se mnou manipuloval, jak se mu zachtělo a jelikož to nebylo něco, co by mi vadilo, spokojeně jsem ho nechal. Najednou jsem ale ztratil rovnováhu, což jsem nečekal, takže jsem při pádu rychle vyšvihl jednu ruku v domnění, že se něčeho chytím. Naštěstí jsem dopadl do postele, takže se můj tep z toho malého šoku zas uklidňoval. "Yuu..." chytil jsem si ho za boky a zas se dožadoval polibků.

Opět jsem se mu přisál na rty, jak si přál a já si pomalu zvykal na novou pozici. Rukou jsem mu zajel pod tričko a zkoumal, co se skrývá pod ním. Prsty jsem mu přejížděl po vypracovaných svalech a vnímal každý jeho záhyb. Rty jsem se přesunul na jeho krk, ovšem tentokrát jsem zvolil jeho ještě neposkvrněnou stranu.

Zase spojil naše rty a já byl naprosto spokojený. Pak mi zajel pod tričko, u čehož jsem jen na nepatrnou chvilku zatajil dech, ale pak se zas uvolnil a pomalu mi začalo docházet k čemu se to vlastně možná schyluje. Ale byl to můj Yuu. Věřím mu, a tak jsem mu nechal volné ruce, aby dělal, co se mu zachce. Ale já se rozhodl, že ho taky trochu prozkoumám. Začal jsem mu opět hladit boky, ale přitom jsem mu to triko o kus vyhrnul.

Stále jsem ho líbal na krku, když v tom mi rukou taky vklouzl pod triko. Líbilo se mi to a chtěl jsem pokračovat dál v tom, co jsem tady rozdělal, ale najednou jsem i uvědomil, že nervozita stále vzrůstá a pomalu mi znemožňuje mé plány. Přesto jsem ale byl rozhodnutý pokračovat. Přeci nemůžu něco sám rozdělat a nakonec to nedodělat. Pomalu jsem se začal přesouvat rty níž a vyhrnoval mu triko. Zhluboka jsem se nadechl a slíbal ho ke klíční kosti. Jen klid Yuu, třeba to prostě přejde, snažil jsem se v duchu sám sebe uklidnit.

Začal jsem se už uvolňovat, ale všiml jsem si, že Yuuovo polibky na mou kůži začínají být lehce ztuhlé. Ježiš! on se do toho přemlouvá?! to nee. "Y-Yuu... Yuu dost, to stačí." pousmál jsem se a dal mu ruce na tváře. "Nenuť se do toho." objal jsem ho, povalil na postel vedle sebe a přikryl nás.

Už jsem chtěl pokračovat, když v tom mě Iki zastavil. "A-ale..." chtěl jsem začít protestovat, ale to už mě povalil vedle sebe a oba nás přikryl, takže mi bylo jasné, že by to stejně nemělo cenu. Na jednu stranu jsem byl rád, ale na druhou mě to hrozně štvalo. Přitulil jsem se k němu a zavřel oči. "Promiň." špitl jsem do ticha.

Když se ke mě přitulil, víc jsem ho stiskl a čekal, až začne usínat. Jůů, on se omlouvá. "Neomlouvej se, Yuu. Nic se nestalo." Dal jsem mu lehkou pusu do vlasů a pomalu začal sním v objetí usínat.

I když tvrdil, že mu to nevadí, tak mě to štvalo a mrzelo. Nakonec se mi ale i přes to podařilo u něj usnout a spát celou noc překvapivě klidně.