Keep Calm&Love Senpai

153. kapitola

Spal jsem klidně a spokojeně... a taky hodně dlouho. Když jsem se probudil, Iki vedle mě stále ležel. Vypadalo to, že spí, i když mohl zkrátka jen se zavřenýma očima odpočívat, ale přesto jsem u něj zůstal přitulený, abych ho nevzbudil, kdyby doopravdy spal. I když to byla smíš záminka, proč dál ležet bez toho, aniž bych si vyčítal to, jak jsem dnes strašně líný.

Nemám vůbec ponětí, jak dlouho jsem spal, ale když jsem se vzbudil a zívl si, Yuu byl pořád u mě. Usmál jsem se a víc se k němu přitulil. Tak hezky mě hřál.

Více jsem se u něj uvelebil, když se ke mně přitulil. "Spíš?" optal jsem se tiše, aniž bych se znovu pohnul, byť jen o maličký kousek.

"Nespím." šeptl jsem a stiskl ho v objetí. Nějak se mi nechce vstávat.

Více jsem se k němu přitulil a spokojeně zamručel. "Mhh... tak to máš smůlu, protože já jo." pravil jsem rozespalým hlasem a následně se uchechtl.

Jen jsem se uchechtl a pohladil ho po vlasech. "Mně to nevadí." broukl jsem a přivřel oči.

Oči jsem měl stále zavřené, ale na tváři jsem měl úsměv. Chvilku jsem byl zticha, ale pak jsem oči přeci jen otevřel a podíval se na Ikiho. "Měl by jsi ale něco sníst." Osobně jsem hlad tedy neměl, ale on by měl jíst pravidelně, aby se uzdravil. "Vždyť už je... půl druhý?!" vyjekl jsem, když jsem se podíval na budík na nočním stolku.

Je tak starostlivý, mrňous můj. Usmál jsem se, ale když vyjekl, příšerně jsem se ho lekl, takže jsem sebou škubl.

Sám jsem leknutím trošku ztuhl, když sebou Iki škubl, ale pak jsem se k němu zase otočil. "To jsme vážně spali tak dlouho?" zeptal jsem se překvapeně.

"No, asi jo." Pokrčil jsem rameny. "Tak to aby jsme začali dělat oběd, viď?" Usmál jsem se, dal mu pusu a pomalu vstal z postele.

Nespokojeně jsem zamručel, ale taky se začal zvedat. "No ale stejně je to fajn. Vstávám až po skvělým sexu a šlofíku a ti trapáci mají teď matiku s tou ježibabou. Ta jim nedá klid ani na konci roku." uchechtl jsem se a natahoval si na sebe boxerky, když jsem si uvědomil, že by bylo asi docela dobrý si dát sprchu, protože jsem byl stále od Ikiho ušpiněný.

Taky jsem se začal oblékat. "Abych té ježibabě neřekl, že se ti po ní stýskalo." uchechtl jsem se a s mrknutím na něj odešel do kuchyně.

"Na to mě máš až moc rád, abys to udělal." zasmál jsem se krátce. "Dám si ještě sprchu a pak ti pomůžu s přípravou oběda." houkl jsem na něj ještě na chodbě a zmizel za dveřmi do koupelny.

Jen jsem se usmál a začal připravovat jídlo mému tělu prospěšné. Zas nějaká dušená zelenina a brambor. Jak jsem tak vařil, ve špajzu jsem narazil na čokoládu. Vím že bych neměl, ale.. kousíček jsem si dal a pak zbytek schoval za všechny ty suroviny, abych byl líný si ji příště vyndat. Jak ubíhaly minuty začal jsem se cítit strašně, protože jsem nebyl schopný té čokoládě odolat. Zžíral mě pocit zrady.