Keep Calm&Love Senpai

132. kapitola

Opět přidávám dílek s jednodenním zpožděním, za což se omlouvám. Text sice opravený mám, ale nemám ho již rozdělený na kapitoly a vytížení a lenost mi v tom maličko brání.
No, tak snad si to alespoň užijete, když už jste se konečně dočkali pokračování :p

Všechno se seběhlo tak rychle a já byl tak mimo, že než jsem se nadál, už si bral mou již zcela ztopořenou chloubu do úst. "I-Iki..." podařilo se mi ještě ze sebe dostat, ale bohužel to vyznělo jako jeden z dalších stenů namísto protestu, jak jsem to měl původně v plánu.

Začal jsem jeho chloubu sát a zároveň začal pohybovat hlavou v pomalém tempu nahoru a dolů. Už mě dost tlačil rozkrok, takže jsem jednu ruku přesunul i ke své chloubě, kterou jsem přes látku zatím jen hladil.

Rukou jsem mu vjel do vlasů, které jsem začal vískat a občas je i lehce sevřel, což doprovázelo zasténání. Z tohohle už rozhodně nebylo cesty zpět, takže když už jsem se do této situace dostal, rozhodl jsem se si jí taky pořádně užít.

Lehce jsem zavrněl, když si jeho ruka hrála v mých vlasech, ale následně jsem lehce zamručel a začal otevírat oči. Svou činnost jsem ale ani za nic nepřerušil.

Bylo to úžasné, jako vždycky předtím... ne, teď to snad bylo ještě lepší! A s kombinací mé momentální nadrženosti bylo naprosto jasné, že ten slastný okamžik přijde o něco dříve, než obvykle.

Netrvalo dlouho a mou pusu zalilo horko. V tu chvilku jsem se asi už úplně probral. Vykulil jsem nechápavě oči. Nadílku jsem sice polkl, ale hned na to jsem se rudý až na prdeli vyšvihl do sedu.

Po slastném uvolněný jsem se několikrát zhluboka nadechl a pohled stočil k Ikimu, který už zaujímal polohu v sedě a měl poněkud divný výraz. "Promiň?" omluvil jsem se spíše formou otázky za to, že jsem ho před mým vrcholem předem neupozornil, protože mě opravdu nenapadalo nic jiného, co by tohle mohlo způsobit, takže jsme si vyměnili nechápavé výrazy.

Nechápavě jsem zamrkal a pak se kousl do zápěstí. "Ts!" Zaškubal jsem rukou. Jo, tohle už není sen. "P-p-pro.. Promiň!" Natáhl jsem mu zas boxerky a dal si ruku na čelo. Bože, já jsem idiot!! Co jsem to vyvedl?! Vždyť já ho znásilňuju ze spaní!!! křičel jsem na sebe v duchu.

Nějak jsem netušil, která bije a asi právě kvůli tomu jsem taky tak trochu zrudnul. Když jsem se trochu vzpamatoval, taky jsem se posadil a chytil ho za ruku. "Proč se mi omlouváš?" zeptal jsem se nechápavě.

Stiskl jsem nervózně nohy k sobě. Bolelo to... stiskl jsem ale taky vděčně jeho ruku a pak ho objal. "Já... promiň... Zdál se mi sen a... asi se to trochu víc přeneslo do reality... Nevěděl jsem, že ti to dělám..." zakňučel jsem provinile.

Objetí jsem mu opětoval, i když jsem stále nechápal, nač se tohle celé děje a v čem je problém, ale protože on ten problém nejspíš viděl, mohlo ho to třeba alespoň částečně pomoct. Když mi ale pověděl o snu, chvíli jsem sám nevěděl, jak mám zareagovat. Bylo ale jasně slyšet, že ho to trápí, tak jsem se rychle zmátořil a stisk trochu zesílil. "To... to je v pohodě." uklidnil jsem ho a pohladil ho po zádech. "Jen jsem vážně vůbec netušil, že by jsi mohl pořád spát." přiznal jsem a pořád nějak nechápal, jak jsem to nemohl poznat. Ne, že bych měl moc možností jak, ale stejně.