Keep Calm&Love Senpai

43. kapitola

Ležel jsem v posteli a přemýšlel nad tím, jak to asi bude ve škole od příštího týdne probíhat. Snažil jsem se uklidnit a namluvit si, že to bude v pohodě, ale moc mi to nešlo. Nechtěl jsem si zbytečně sice dělat problémy, ale pokud mě bude provokovat, tak já si to líbit rozhodně nenechám. Najednou jsem uslyšel tiché klapnutí hlavních dveří, tak jsem se šel pomalu podívat, jestli Aoma už opravdu odešel. Naštěstí ano, takže jsem se vyhnul dalšímu kontaktu s ním. Nebyl tam už ani Iki, ale slyšel jsem něco z kuchyně, tak jsem usoudil, že bude tam. "Co to bylo?! Musíme vymyslet plán, jak ho odsud dostat!" začal jsem nervózně pochodovat tam a zpět a vymýšlel nějaký plán. "Mě nic nenapadá! Podívej, co jsi se mnou udělal, už neumím nic vymyslet." zakňučel jsem nešťastně, došel k němu a zabořil mu hlavu do hrudi. "Já ho tady nechci." zanaříkal jsem.

Zrovna jsem chtěl začít dělat chleba ve vajíčku, když jsem se lekl Yuua, který vešel do kuchyně a lehce panikařil. Už jsem ho chtěl začít uklidňovat, ale to už byl u mě. "Yuu..." Bylo mi ho líto, musí to pro něj být těžký. Do teď žil úplně jinak. Byl na to všechno sám, a proto ho nic nedrželo na uzdě... a já se ho teď snažím naučit jiný způsob života. Jde vidět, že je z toho nesvůj. Najednou neví, co a jak. Pevně jsem ho objal a držel u sebe. Jednou rukou mu vjel do vlasů a konejšivě ho hladil. Nevím co teď dělat, mám příliš málo informací, a tak ho jen držím, bez jediného slova. Taky se mi nastalá situace nelíbila.

Objal jsem ho a chvíli taky nic neříkal, potřeboval jsem se uklidnit, což v jeho přítomnosti bylo o něco snazší. Nevěděl jsem, jak tuhle situaci řešit. Dřív bych toho učitele provokoval a prudil do té doby, dokud by mi nedal pokoj nebo prostě neodešel, jenže teď je to jiné. Už jsem se pomalu odnaučoval řešit věci tímto způsobem a navíc bych nechtěl zklamat Ikiho. Dříve jsem si mohl dělat cokoliv se mi zachtělo, protože jsem se nemusel bát, že bych svým jednáním někoho ranil, ale to se změnilo a já teď nevěděl kudy kam. "Budu u sebe." špitl jsem už klidným hlasem a odtáhl se od něj. "Nemám hlad, tak mi nemusíš nic dělat... a děkuju." dodal jsem, když už jsem měl namířeno do svého pokoje.

"Dobře." Na víc jsem se nezmohl. Sakra! proč je ON zrovna vedle nás?! Naštvaně jsem udeřil do linky a pak dlouze vydechl. Pustil jsem se zas do smažení, ale z toho všeho, co jsem udělal, ubyl mou pomocí jen jeden krajíc chleba. Nechtělo se mi do toho, a tak jsem talíř s chleby schoval do trouby. Ještě jsem chvíli nepřítomně civěl někam na stůl a potom jsem došel k Yuuovo pokoji, opatrně zaklepal a pak jen lehce nakoukl. "Yuu?"

Znovu jsem ležel na posteli a hned vedle mě byl do klubíčka stočený Iseri. Pozoroval jsem, jak spokojeně spí a jeho malý hrudníček se pomalu v pravidelných intervalech zvedá, když v tom jsem zaslechl zaklepání a dveře do mého pokoje se pootevřely. "No? Potřebuješ s něčím pomoct?"

"Ne, děkuju..." Na chvilku jsem se odmlčel. "Víš, Yuu, jen ti chci říct, že... hhh... Miluju tě. Takže, i kdybych měl změnit práci, a nebo nakonec skončit pomlácený pod mostem... nedovolím, aby mi tě někdo vzal. Nedovolím to." pravil jsem naprosto vážně a až po chvilce jsem se trochu nervózně podrbal za krkem. "Tys chtěl spát, vid?" zeptal jsem se trochu provinile, že ho ruším.

Naslouchal jsem jeho slovům a úplně jsem cítil, jak mi srdce poskočilo štěstím. "Iki..." vydechl jsem s lehkým úsměvem na tváři a zvedl se z postele. Došel jsem k němu, přitáhl jsem si ho k sobě a něžně ho políbil. Ani nemůže vědět, jak strašně mě jeho slova potěšila. "Spát půjdu až s tebou, chci tě mít vedle sebe." usmál jsem se na něj, když jsem se kousek odtáhl a prohrábl mu vlasy.