Keep Calm&Love Senpai

145. kapitola

Spokojeně jsem usnul. Nevím na jak dlouho, ale zdál se mi úžasný sen. Byli jsme v něm jen my dva. Pomalu jsem se probudil a byl krásně odpočatý. Bůh ví kolik je, ale ani mě to nezajímalo. Sledoval jsem svého milovaného spáče a přemýšlel nad tím, jak mě změnil. Dřív, i kdybych měl na místě padnout, bych šel do práce. Dřív bych se já osobně vykašlal na dietu, protože jen zelenina by pro mě nebyla jídlo. Yuu mě naučil tomu, abych se uvolnil, užíval si dokud můžu a právě proto, že chci být s ním na pořád dodržuju i ta pravidla od doktorů. "Ty jsi můj svět." šeptl jsem zamilovaně a nechal ho dál spát.

Musím říct, že se mi spalo mimořádně skvěle, na čemž měl podíl vlastně z devadesáti devíti celých devíti procent Iki, protože tu byl se mnou, ale taky proto, jak mě dokonale vyšťavil... dá se říct doslova. Bez přestání jsem se k němu tulil a držel si ho u sebe, jako by snad hrozilo, že by mi ho chtěl někdo vzít nebo mi sám dokonce chtěl utéct. "Umhh..." zamručel jsem, když jsem se pomaličku začal probouzet a protahovat se, ale hned na to jsem se k němu opět přitisknul a hlavu zabořil do jeho hrudi.

Usmál jsem se, dal mu ruku na hlavu a jen jemně se prohraboval v jeho vlasech. Bylo sladký, jak si mě držel a jak se tulil. Mohl bych s ním takhle ležet celou věčnost.

Usmál jsem se a hlavou šel jeho ruce trošku napřed. Vážně je příjemný, když si mi pohrával s vlasy, zvlášť těsně po probuzení. "Kolik je?" zamumlal jsem, aniž bych se od něj odtáhl.

On je můj malej kocourek, pomyslel jsem, když vyšel lehce mé ruce vstříc. Stále jsem mu vlasy prohraboval a lehce zívl. "A není to jedno?" šeptl jsem spokojeně. Opravdu mi to bylo zrovna teď jedno.

"Asi jo." přitakal jsem a tentokrát jsem ho objal kolem krku, ke kterému jsem se od hrudi přemístil a jemně ho políbil.

"Mmmm..." usmál jsem se a chytil si ho za boky. "Nemáš hlad?" zajímal jsem se.

"Trochu jo... ale nechce se mi vstávat." dodal jsem po malé odmlce s uchechtnutím. "Ty máš hlad?" zeptal jsem se ho taky a o kousek jsem se odtáhl, abych mu viděl do obličeje.

"Já se docela dost najedl z tebe." zavrněl jsem chtivě, ale i tak jsem si dělal srandu. Zajímala mě jeho reakce. A je pravda, že ten hlad docela mám,tak si potom jen něco zobnu.

Trochu jsem zčervenal, protože i normálně by mě taková odpověď zaskočila, natož takhle těsně po probuzení. "Pako." zamumlal jsem a cvrnkl jsem ho do čela. Po probuzení se ode mě nic většího nedočká a on to ví, tak toho zneužívá.

Zachechtal jsem se a dlouze ho políbil. "Promiň zlato, nešlo odolat." broukl jsem a jako součást omluvy ho začal drbat na zádech.

Polibek jsem samo sebou přijal a taky se krátce uchechtl. "Pro tentokrát ti to prominu, ale jen proto, že jsi to ty." ušklíbl jsem se a přivřel oči. "Ale vážně, nechceš něco k jídlu?"

"S tím počítám. A něco bych si dal, ale není to akutní." usmál jsem se. No, stejně tak nějak tuším, že mě do té kuchyně dotáhne.