Keep Calm&Love Senpai

78. kapitola

Tak jelikož jsem večer nechtěně vytuhla, tak vám kapču přidávám teď, tak snad si jí užijete a mě nezabijete xD

Docela jsem se s tím jídlem patlal, takže mi to trvalo dlouho na to, že šlo jen o namázání chlebů a nakrájení zeleniny. Každopádně teď už jsem to měl hotové, tak jsem zamířil za Ikim, abych zjistil, jak je na tom on. "Ty teda vypadáš." rozesmál jsem se, když jsem viděl, jak je ušpiněný.

"Takhle vypadá pracující muž." uchechtl jsem se a zkontroloval, zda kola drží. "No, můžeme jet." usmál jsem se a do hadru, který jsem měl u sebe, si utřel ruce.

"Jasně, říkej si tomu jak chceš, pokud takhle nehodláš pak vlézt do postele." uchechtl jsem se a zamířil zpět do kuchyně. "Jdu nám pro to jídlo."

Jen jsem se uchechtl a vlezl do auta, které jsem nastartoval a počkal na Yuua. Když se vrátil, počkal jsem až se přikurtuje a pak opět prudce vyjel z příjezdovky. Když už jdeme řádit, tak proč ne?

Přiběhl jsem zpátky k autu se svačinou, nastoupil a připoutal se. Popravdě jsem čekal, že se rozhodne pro tento výjezd, ale přesto jsem radostně vyjekl a rozesmál se.

Musel jsem se začít smát s ním a ještě, než jsme stihli odjet, všiml jsem si ve zpětném zrcátku vykuleného Aoma. Ten pohled za to stál a já se smál dál, ale už jsem dával pozor na cestu. Zas jsem měl namířeno na staré letiště. Tam aspoň nikoho neohrozíme.

Bylo mi hned jasné, kam asi míříme a jak jsem se mohl zanedlouho přesvědčit, měl jsem pravdu. Netrvalo dlouho a ocitli jsme se opět na starém letišti, kde jsme minule blbli společně s Iatem na čtyřkolkách.

Sotva jsme přijeli na letiště, rozjel jsem to jak nejrychleji to moje autíčko umělo až na druhý konec dráhy a tam jsem lehce zpomalil a stočil volant takže jsme se asi třikrát otočili do kola.

Byl jsem celý nedočkavý, co udělá jako první a očima neustále těkal z volantu na ranvej před námi. "To je božíí!" zaradoval jsem se, když už s námi auto točilo. Bylo zvláštní, že kolotoče mi vadily, ale tohle ani v nejmenším.

Rád bych se teď radoval s ním, ale při těchto věcech jsem musel všemi smysly sledovat auto. Jakákoliv chyba by se mohla stát osudnou a tak jsem se do toho aspoň usmíval. Mám rád adrenalin, mám rád srandu a dokonce i nebezpečí do určité míry, ale mám rád i vlastní život a tak si dávám pozor a bezpečnost beru vážně. Teď jsem jel po trati zas zpět a cestou dělal takzvanou myšku, i když moje myška byla asi dost dobře nadopovaná.

Tohle byla vážně sranda. Který kluk má možnost něco takového zažít, jako já s Ikim? Od té doby, co jsem potkal Ikiho, jsem toho zažil víc, než za celý svůj život. Neměl jsem si zkrátka na co stěžovat.

Ještě nějakou dobu jsem různě smykoval a dělal spoustu dalších vylomenin až jsem na konec zastavil, oddechl si a zadíval se na šťastného Yuua. Hřálo mě to u srdce.