Keep Calm&Love Senpai

104. kapitola

Došli jsme do školy, kde se od nás Aoma oddělil a já koukl na Yuua. Bylo mi jasné, že se mu cesta s ním nelíbila. Všude už byli žáci, kteří zrovna přišli a tak jsem Yuua chytil za zápěstí. Jemně, ale víc jsem pokrčil prsty takže pro ostatní to vypadalo, jako bych mu tu ruku drtil. "Máš průser Fujiwaro!" zavrčel jsem na něj a za sebou ho táhl do kabinetu, kde jsem ho pustil, zavřel za námi a jeho svým tělem přitiskl ke zdi. Bylo skvělý, jak to vůbec nechápal, tak jsem ho vášnivě políbil. "Usmívej se, ty bručounku." zavrněl jsem pobaveně.

Už jsem se chtěl s Ikim rozloučit a prostě odejít do třídy, jenže v tom mě chytil za zápěstí. Moment... jaký průser? snažil jsem se sám si odpovědět, ale teď jsem vážně nechápal. A už vůbec jsem nechápal, když jsem skončil nalepený na zdi a on mě vášnivě políbil. Chvíli jsem na něj ještě nechápavě zíral, ale pak jsem se musel uchechtnout. "Tohle mi nedělej. Vážně jsi mě vyděsil."

Taky jsem se uchechtl. "Nesmíme vzbudit podezření, takže tohle je ideální způsob." zavrněl jsem a ještě jednou ho políbil. "Až odejdeme, tvař se, že mě chceš zabít." usmál jsem se a pohladil ho po tváři. Tohle možná budu dělat častěji.

"Hmm, to se mi líbí." zavrněl jsem i já a polibek mu bez jakýchkoli protestů opětoval a ještě jsem si ho na sebe více přitiskl. "Jasně." uchechtl jsem se a přejel mu rukou po hrudi. Téměř okamžitě se mi vybavilo, co se tady mezi námi odehrálo včera o polední pauze a musel jsem se zase usmát. "Dostanu od tebe striptýz dneska?" škádlil jsem ho, ale popravdě mě jeho odpověď doopravdy zajímala.

"Mhhh..." zamyslel jsem se a při tom si lehce skousl ret. "Možná, když už budeš hodný." usmál jsem se po chvilce. "Ale nečekej žádnou slávu, nikdy jsem to nedělal." dodal jsem ještě rychle.

On na to vážně kývnul? Fakt?? Páni, tomu se mi snad ani nechce věřit. "Jo, supeer!" zaradoval jsem se. "A já jsem hodný." zaprotestoval a udělal jsem na něj ublížený výraz.

Je hezké vidět, jak se raduje... jen já se u toho asi zabiju. No nevadí. Hlavně, že mu dávám motivaci! "Ne, zlobíš. Proč bych tě sem jinak dotáhl?" uchechtl jsem se a už zazvonilo na hodinu. "Utíkej. Kdyby byl problém, tak prostě řekni, že jsem si tě zavolal." Ještě jsem ho naposled políbil a už ho nechal jít.

"Jo, jasně." oplatil jsem mu polibek a vzal za kliku od dveří. Chjo, jak rád bych tady ještě chvíli s ním byl, ale nemůžu. No, aspoň budu mít potom striptýz. No jo, to je tak, když je někdo šikovný a umí si to zařídit. Než jsem vyšel na chodbu, změnil jsem svůj výraz, aby případní kolemjdoucí si mysleli, že jsem dostal vynadáno za nějaký průšvih, a pak už zamířil hned do třídy.

Ještě chvilku jsem s úsměvem sledoval dveře a pak se pro sebe uchechtl. To jsem zvědavý, jak to s tím striptýzem udělám, když ani nevím, jak na to. A myslím, že pouhé shození hadrů nebude nic moc. Co on se mnou vlastně dělá?! Úplně kvůli němu blázním! Neměl by spíš on dělat striptýz mně?! Jak jsem tak měnil barvy z normální do rudé a zpět, uběhlo pět minut a já rychle popadl své věci a šel na hodinu. Tohle jsem trošku nevychytal.

Vešel jsem do třídy a došel ke své lavici. Ach, já skoro zapomněl, že teď sedí vedle mě Megumi.
"Ahoj." pozdravil jsem ji a na tváři měl stále ten samý výraz.
"Ahoj. Hm... stalo se něco?" zeptala se opatrně. Nejdřív jsem její otázce moc nerozuměl, ale pak jsem se uchechtl.
"Ale nic, neřeš to." Bylo vidět, že byla dost zmatená, ale nakonec to nechala být.