Keep Calm&Love Senpai

62. kapitola

Já jsem normálně tak strašně hodná, že vám sem tu kapitolu hodím už teď a ne až někdy před půlnocí, jak je mým zvykem xD Doufám, že si ji užijete a přeji příjemné počteníčko ^^

Zhrozil jsem se, když jsem uviděl, jak se mu rána otevřela. V jednu chvilku už jsem na to chtěl sáhnout, ale už kvůli němu jsem v druhém okamžiku ruku rychle stáhl zpět. Pořádně jsem nevěděl, co mám dělat, ale nakonec jsem rychle vstal.
"Z-zůstaň tady, hned se vrátím." vychrlil jsem ze sebe a rozeběhl se do ředitelny, kde jsem ředitelku požádal o povolení opustit školu.
"Proč chcete tak náhle opustit školu?" zeptala se zmateně.
"Yuu je po operaci a povolily mu stehy. Musím s ním do nemocnice." vychrlil jsem rychle. Nakonec šla ředitelka se mnou do kabinetu, kde měl Yuu na mě čekat.

Bylo vidět, že ho to hodně znepokojilo, ale svůj slib dodržel. Jen jsem přikývl, když vstal a někam se vydal. Po chvíli se zase vrátil a dokonce i s ředitelkou.

Já se honem začal hrabat ve stole, odkud jsem vytáhl lékárničku a ředitelka si ke mně přiklekla, když jsem vytáhl kus vaty, dezinfekci a obinadlo. "Prosím rozbalte ten obvaz." poprosil jsem ředitelku, zatím co jsem vatu dal do jemného látkového sáčku, který byl také v lékárničce a polil to dezinfekcí. Hned na to jsem Yuuovi tričko zas vyhrnul a naznačil mu, aby ho podržel, abych mu mohl váček na ránu přitisknout a následně připevnit. Ředitelka mezitím pochopila až moc dobře, oč jde, a tak už s rozbaleným obvazem čekala, až ho budu potřebovat.

Už jsem předem zatínal svaly, když mi Iki přikládal sáček politý dezinfekcí na otevřenou ránu, protože jsem čekal, že to bude zase šíleně štípat, ale místo toho jsem cítil tentokrát jen studený pocit na kůži. Znovu jsem tedy svaly povolil a počkal, až mi to obmotá obinadlem. Pak už jsme vyráželi ze školní budovy směr nemocnice, kam nás odvezla sama ředitelka.

Už jsme byli u nemocnice. Dostal jsem za úkol dát jí vědět, jak na tom Yuu je, což jsem chápal. Pak už nás opustila a já Yuua odvedl přímo za doktorem.

Chjo, teď to bude dvojnásobná jizva hlouposti, pomyslel jsem si, když už mi to doktor zašíval. Pěkně mi vynadal, že jsem dělal hlouposti a taky vyhrožoval, že si mě tam nechají, ale naštěstí i přes to mě propustili a já si oddechl, protože v nemocnici nechci být ani za nic.

Čekal jsem v čekárně až se objeví buď doktor nebo Yuu. Musel jsem se radostí usmát, když přišel právě Yuu. "Tys tomu dal." pronesl jsem lehce pobaveně a dal mu ruku na rameno, aby jsme už odešli. Venku na nás čekal taxík, který jsem zavolal, zatím co tomu mému milovanému blbečkovi zašívali břicho.

Teď, když už sedíme vedle sebe, tak fakt lituju toho, že jsem mu to neřekl dřív, protože pak by se nemuselo nic z toho stát. Na druhou stranu mi připadá, že jsme si tím ten vztah zase o něco utužili a teď nám ho už jen tak něco nezničí.

Když jsme dojeli domů, zaplatil jsem taxikáři. V obýváku jsem se dost nemotorně posadil na gauč a na chvilku zavřel oči. "Blbče můj." řekl jsem pobaveně a zas se na něj podíval.