Keep Calm&Love Senpai

70. kapitola

Tak tu máte první dnešní kapču a budete moct očekávat i další ^^  taky se pokusím ještě dnes dopsat a přepsat Foula, takže i na toho se budete moct těšit ^^

"Jde se volat." usmál jsem se, na mobilu nastavil, aby jsme slyšeli oba a začal volat. Chvíli to nezvedal ale nakonec se zadařilo.
"U mobilu Aichi Iato, kdo volá?" řekl ospale a já se musel zasmát.
"Tady Ikimo, ty slušný úředníku. Jsi asi měl divokou noc, co?" šťouchl jsem si pobaveně a ještě, než stačil něco namítnout, pokračoval jsem.
"Nechceš si dnes někam zajít a vzít sebou i tu tvojí Arady?" broukl jsem jako andílek.
"To by snad šlo." zívl si. "Kde a v kolik?" zeptal se.
"Kolem jedné v hlavním parku?" navrhl jsem a pak se z mobilu ozval i ženský hlas, ale nerozuměl jsem slovům.
"Ano, děkuji zlato." zavrněl Iato jakoby v dálce. "Tak jo. Ale teď už musím, tak ahoj v parku." řekl zase ke mně.
"Jasně, tak zatím." rozloučil jsem se a hovor ukončil. "Takže vše je domluvené." usmál jsem se. 

Měl jsem co dělat, abych se nezačal hlasitě smát, ale rukama přes pusu jsem nakonec vše utišil. "Super! tak to teď máme ještě nějaký čas, takže navrhuju relaxaci." Tedy, spíše než návrh to bylo oznámení, ale to je jen malý detail. Nečekal jsem ani vteřinu a obsadil gauč, přes který jsem se hezky rozvalil.

Zasmál jsem se a došel za ním do obýváku, kde se rozvalil přes celý gauč. "No a já mám jít kam?" uchechtl jsem se. "Placku z tebe mít nechci." řekl jsem a dal ruce v bok.

"Ts. Děláš, jako by jsi se o to nikdy nepokusil." uchechtl jsem se a podíval se na něj. "Teď vypadáš jako ženská." začal jsem se smát namísto toho, abych se uráčel mu uvolnit alespoň část gauče.

"Tahle ženská ti strkala péro do zadku a za chvilku ti asi i přestane vařit." řekl jsem na oko uraženě. "A víš co? uhni." uchechtl jsem se, zvedl ho z gauče, sám se položil a až pak si ho dal na sebe a vyplázl na něj jazyk. "Tohle je ženská síla, skrčku." šťouchl jsem si.

"No ale to už je taky nějakou dobu, takže si už skoro ani nepamatuju, jaký to je." zabrblal jsem a zabořil mu hlavu do hrudi.

Na to jsem jen vydechl a chvíli mlčel. "Taky mi to chybí, ale.. vždyť víš... nechci ti nic udělat." řekl jsem tiše a začal ho hladit po zádech.

"Jo, vím. Ale ty, když na tom budeš nejhůř, tak si můžeš třeba vyhonit, ale já ne, protože bych si mohl ty stehy znovu zpřetrhat. Je to hrozně těžký." zamumlal jsem mu do hrudi, co možná nejsrozumitelněji to šlo. Asi by se tedy nic nestalo, když bych si takhle ulevil jednou, jenže pak bych asi nemohl jen tak přestat, protože by mě přepadaly další a další myšlenky na něj a já si prostě nemohl pomoct.

"Držím s tebou basu." pousmál jsem se. "Dokud ty nemůžeš, tak já nic neudělám." broukl jsem a začal ho drbat po zádech.

"Hmm..." zamručel jsem trochu posmutněle. Nechtěl jsem po něm, aby se omezoval, když nemusel, ale bylo to jeho rozhodnutí a nemělo cenu ho o tom nijak přesvědčovat, tak jsem na to prostě nic dál neříkal.