Keep Calm&Love Senpai

88. kapitola

Pardooon! včera jsem úplně zapomněla přidat, tak tady máte opožděně kapču a další můžete očekávat večer. Příjemné čtení! ^^

Chopil jsem se konvice, ve které byl již uvařený čaj. Každému jsem nalil do malé sklenky a do své jsem si přidal velké množství cukru. "Nejdřív si to oslaď méně, protože by ti to třeba příliš sladký nemuselo chutnat. Musíš zjistit, jak ti to bude vyhovovat." vysvětlil jsem a lžičkou cukr v čaji promíchal. Pro mě byl tento čaj úplně ideální, protože jsem miloval sladké až přeslazené a takto se klasicky tento čaj podával.

"Dobře." broukl jsem a zkusil ze začátku jen trochu cukru a kupodivu už tak mi to stačilo i přes to, že do kafe si dávám tři lžičky. "Je to dobrý čaj." usmál jsem se a vtiskl mu jako poděkování lehký polibek na tvář.

"Jsem rád, že ti chutná." usmál jsem se na něj. "Jo a... půjčil jsem si od tebe nějaké peníze, abych tě sem mohl vzít. Ale až si najdu brigádu, tak ti to vrátím, slibuju."

Musel jsem se uchechtnout. "A já si říkal, kde jsi na to vzal. Nevadí. Užívám si to tady a jsem rád, že jsi mě sem vzal, takže nic vracet nemusíš." mrkl jsem na něj a upil čaje.

Zakroutil jsem hlavou. "Ne, vrátím ti to. Vzal jsi mě na pouť a tam jsi za mě taky platil. Já tě vzal sem, tak za tebe taky zaplatím. Noo, jen trošku později." uchechtl jsem se nakonec.

"Když na tom trváš." uchechtl jsem se. "Ale zatím mi to můžeš vrátit pěknou pusou." broukl jsem. Líbilo se mi, když jsme se mohli chovat přirozeně i jinde, než doma.

"Hmm, to se mi zamlouvá." zavrněl jsem, obtočil mu ruce kolem krku a znovu ho začal něžně líbat.

Ještě jsem stihl rychle odložit sklenku čaje a už se s úsměvem poddával jeho polibkům, které jsem oplácel. Nejdřív jsem mu dal ruce na záda, ale potom jsem je přesunul na zadek, kde jsem je nechal volně, aby ho to neprovokovalo.

Spokojeně jsem do polibku zamručel a nakonec ho povalil do polštářů. Neměl jsem v plánu to tady s ním nějak rozjíždět, jen jsem se k němu chtěl prostě víc natisknout a skončili jsme na zemi. Uchechtl jsem se a zabořil mu obličej do krku.

Trochu mě překvapilo, když jsme se začali převažovat a následně spadli do polštářů. Aspoň to bylo měkké přistání. "Ty můj broučku malej." zavrněl jsem tiše a prohrábl mu vlasy.

"Miluju tě." zavrněl jsem. "Miluju tě víc, než cokoliv na světě." řekl jsem naprosto vážně, pevně ho objal a natiskl se na něj ještě víc.

"... víc, než čokoládu?" uchechtl jsem se tiše. "Taky tě miluju." oplatil jsem mu sladce a držel si ho u sebe.

"Umm... kdyby mi někdo nabídl obří čokoládovou fontánu, tak bych si to musel hodně rozmyslet." uchechtl jsem se. "Ne, tebe bych nevyměnil za nic." zvážněl jsem trošku, ale pořád jsem měl úsměv na tváři. "Měli by jsme dopít ten čaj, než vychladne, pak už není tak dobrý." zvedl jsem se z něj a znovu se posadil k malému stolečku a do prázdné sklenky si dolil čaj, který jsem si znovu osladil.