Keep Calm&Love Senpai

119. kapitola

Pobyl jsem tam opravdu dlouho, ale už jsem musel pomalu jít, takže jsem se musel rozloučit, ale slíbil jsem, že zítra zase přijdu. Bylo těžké tady být, ale ještě těžší odcházet a k tomu všemu na mě opět padla depka. Jak jsem procházel ulicemi, narazil jsem na pro mě velmi známou trafiku. Na chvíli jsem se u ní zastavil a přemýšlel, ale nakonec jsem vytáhl peněženku, ve které jsem měl své zbylé peníze. Neměl jsem ale dostatek na krabičku cigaret, takže jsem si koupil pouze dvě kusovky, které jsem cestou obě vykouřil. Měl bych si najít nějakou tu brigádu, pomyslel jsem si a už vcházel do domu. "Jsem zpátky."

Zrovna jsem se válel na gauči obalený těma chlupáčema... trošku víc jsem si je oblíbil. Asi si taky pořídím zvířátko. "Dobře." zavolal jsem a začal se opatrně zvedat a chlupáče dávat ze sebe na gauč. "Dáš si ještě něco než vyrazíme?" zeptal jsem se ho, když jsem k němu došel.

Trochu překvapeně jsem se na něj podíval, když jsem ho uviděl se snad všemi kočičáky válet se na gauči. "Ne, nic." odpověděl jsem, když ke mně došel. "Až se Iki probudí a až budou koťata dost stará, tak jim budeme muset najít nové domovy. Můžeš si nějaké vzít." Nepřipouštěl jsem si, že by se Iki neprobudil, to zkrátka nepřipadalo v úvahu.

Nedalo mi to a musel jsem se usmát. "Děkuju. Bylo by super mít jedno z těch koťat. Jsou opravdu úžasná." připustil jsem a koukl na hodiny. "Půjdeme? Zarezervoval jsem nám místa, aby to stálo za to."

"Jo, půjdem." přitakal jsem a znovu vyšel ze dveří, kterými jsem před pár okamžiky vstoupil.

Jen jsem se obul a zavřel za námi dveře. Šli jsme pěšky a došli tak akorát. Vstoupili jsme do kina, já každému z nás koupil popcorn a colu a šli jsme si sednout na svá místa.

S popcornem a colou jsme se usadili na místa, která nám Aoma rezervoval a trpělivě čekali, až skončí reklamy a nezačne samotný film. Byl to vážně dobrý film. Dokázal mě trochu odreagovat a dokonce zvednout i trochu náladu, takže to nebyl zas tak špatný nápad sem jít.

Film byl skvělý! A myslím, že to bavilo i Yuua, za což jsem byl rád. Potřeboval se uvolnit. Pomalu jsme už vycházeli z kina a neuniklo mi, že Yuu se malinko usmívá. Malinko, ale přeci jen.

S nepatrným úsměvem jsme vyšli z kina a došli zpátky domů. Už bylo docela dost hodin, takže jsem s oblečením na spaní zamířil rovnou do koupelny, kde jsem se začal sprchovat.

Nechal jsem ho v klidu jít do koupelny. Původně jsem se chtěl taky vykoupat, ale únava mě přesvědčila o tom, že ráno se můžu vykoupat taky. Převlékl jsem se tedy aspoň do spacího a zalehl do postele. Chvíli jsem koukal do stropu a nakonec s lehkým úsměvem usnul.

Vykoupaný jsem se vydal do ložnice, kde již byl Aoma a nejspíše už spal, a proto jsem se co nejtišeji dopravil do své postele. Opět, jako minulou noc, jsem zpod polštáře vytáhl Ikiho košili, díky čemuž mi nálada opět klesla, ale já zkrátka nemohl jinak. Ta košile pro mě byla přítěž, ale zároveň i záchranný člun. Nemohl jsem se jí vzdát. Ještě chvíli jsem s přivřenýma očima koukal do stěny, ale pak jsem nakonec i já usnul.