Keep Calm&Love Senpai

71. kapitola

"Co si dáš?" zeptal se Iato mile Arady, která se zas začervenala.
"Tak... Ledovou kávu, prosím." odpověděla s úsměvem.
"Ty teda budeš chtít tu čokoládu nebo se ještě podíváš co tu mají?" zeptal jsem se pro změnu já Yuua.

Posadili jsme se ke stolu a začali si vybírat. "Ne, dám si tu čokoládu." usmál jsem se. "Ale mohl bych si dát k tomu ještě ten čokoládový dort?" udělal jsem prosebná očka.

Na chvilku jsem se zamyslel ale pak kývl. "Ale dáš mi ochutnat." určil jsem podmínku, oznámil objednávku obsluze a Iato nebyl pozadu. Trvalo jen pár minut a už jsme byli obslouženi. "Ááá." otevřel jsem pusu a očekával, že mi Yuu dá kousek ze svého dortu.

Popravdě jsem měl co dělat, abych se nezačal smát, protože jsem si vzpomněl na tu ranní scénku s čokoládovou polevou. Nakonec jsem ale přeci jen odkrojil kus dortu a dal mu ho do pusy. "Mňam." liboval jsem si, když si i já dal do pusy první kousek dortu. "Chcete taky ochutnat?" nabídl jsem i Iatovi a Arady ze zdvořilosti.

"Mmm..." zamručel jsem spokojeně, když mi dal dort do pusy.
"Já zrovna moc sladký nemusím." odmítl slušně Iato a Arady jakoby se rozmýšlela jestli jo, nebo ne. Ovšem, že zase nabrala lehký odstín červené.
"M-mohla bych?" zeptala se nakonec nejistě.

"Jasně." usmál jsem se a posunul k ní talířek s dortem. "Nabízel jsem, tak nemusíš být tak ostýchavá." ujistil jsem ji a úsměv ještě trochu rozšířil ve snaze zbavit jí té zbytečné nejistoty.

"Děkuju." usmála se, trošku od Yuua ochutnala a mlsně se olízla. "Máš to dobrý." broukla. Já jí mezitím tak pozoroval a nakonec vyslovil svou myšlenku.
"Nemůžu si pomoct a musím se zeptat... kolik ti vlastně je?" zeptal jsem se jí a ona se lehce uchechtla. "Kolik bys řekl?" zeptala se a já zapřemýšlel.
"Mám špatný odhad na věk, ale řekl bych asi osmnáct." sdělil jsem.
"Jsi blízko. Je mi dvacet." pochlubila se.

"Nemáš zač." odvětil jsem a když mi talířek opět přisunula, do dortu jsem se s chutí pustil. Mezi sousty, které jsem si vychutnával, jak jen nejvíce to šlo jsem po doušcích upíjel svou horkou čokoládu. Tohle prostě byla dokonalá kombinace. Seděli jsme tam ještě docela dlouho a povídali si. Byl to vážně skvělý nápad se takhle sejít. Popravdě jsem ani nečekal, že to dopadne takhle dobře, ale byl jsem za to jedině rád.

Po celou dobu jsem popíjel svou kávu a zapojoval se do hovoru, který vedl hlavně Iato. Všichni jsme se dobře bavili a nakonec na rozloučenou jsme se všichni objali a rozešli se domů. Cestou jsem si ještě povídal s Yuuem, kterému jsem do ruky dal malý čokoládový zákusek, který jsem rychle v kavárně ještě koupil. Doma nás přivítal umňoukaný Iseri, ale Sayuri nezvykle tiše ležela v pelíšku.

Byl to opravdu příjemně strávený den a docela rád bych si ho někdy zopakoval. Teď už jsme ale museli jít, a tak jsme se rozloučili a vyrazili domů. Hmm, dnešek mám opravdu sladký, přesně podle mého gusta, pomyslel jsem si, když jsem si domů nesl ještě kousek čokoládového dortu. Hned, jak jsme přišli domů jsem zašel ho dát do lednice, protože jsem se rozhodl si ho dát později. Díky Iserimu jsem i s dortem málem skončil na zemi, protože se pořád lísal a pletl se pod nohy, ale naštěstí jsem to vždy ustál. Nikde pod nohama jsem ale neviděl Sayuri, která Iseriho vždycky doprovázela a tak jsem se po ní šel podívat. Nalezl jsem ji v pelíšku, ale už nebyla sama. "Iki!" zavolal jsem nadšeně, protože kolem naší maminy se kroutilo několik malých uzlíčků.