Keep Calm&Love Senpai

13. kapitola

Ahoj lidi!
Ještě jednou s omlouvám, že jsem přes týden nemohla přidávat, ale zlobí mi noťas a nechtěl se chytit na intráckou wifi, ale tak to už víte a snad mi to odpustíte. Dnes mám v plánu přidat všechny kapitoly, které jsem měla během těch uplynulých dní přidat, takže se máte na co těšit ;)

I přes to, že byla neděle a já mohl klidně spát, vstal jsem docela brzy a pro moji smůlu jsem stále měl mizernou náladu. Povzdechl jsem si, vstal a došel do kuchyně, která byla ještě prázdná. Rozhodl jsem se, že nám udělám k snídani vajíčka, i když jsem si nemyslel, že si to tím vyžehlím.

Vzbudila mě jakási vůně. Byl jsem moc ospalý na to, abych vůbec poznal, co to je, ale vstal jsem z postele, vzal si tepláky a šel se podívat, co to je za kouzla. V kuchyni jsem našel Yuua, jak se snaží udělat vajíčka. Jen jsem se opřel o futra a tiše ho s úsměvem sledoval.

Dělal jsem míchaná vajíčka... no... ne, že by mi to úplně nešlo... ale zkrátka bylo víc vajíček všude kolem, nežli na pánvičce. Rozhlídl jsem se kolem sebe, jaký jsem udělal čurbes, když v tom jsem si všiml Ikima, jak se opírá o futra a usmívá se. Že by se z toho zvládl vyspat? A jak dlouho tam stojí? "Dobré ráno." pozdravil jsem ho ještě trochu sklesle.

"Dobré ráno." odpověděl jsem mu s úsměvem, ale všiml jsem si, že on není tak úplně ve své kůži. "Vyspal ses dobře? vypadáš trochu... mm, nevím, jak to nazvat." Přišel jsem k němu a dal mu ruku na hlavu. "A nechceš s tím pomoct?" kývnul jsem hlavou k té malé pohromě, kterou udělal.

"Ne, to je dobrý, už to je stejně hotové." Vypnul jsem sporák a nandal oběma na talíř vajíčka a k tomu ještě krajíc chleba. "Ten binec potom uklidím." dodal jsem a se svou porcí se posadil ke stolu. "Mrzí mě, co jsem ti včera řekl, omlouvám se." odpověděl jsem mu na první otázku a přehodil vajíčka z jedné strany talíře na druhou.

Jo aha, takže jeho mrzí včerejšek. Musel jsem s úsměvem zakroutit hlavou. "To je v pořádku. Já jsem jen občas náladový, ale takové věci mě dost rychle přejdou. A děkuju za jídlo." Pak jsem se do jídla s radostí pustil. Nebylo to nejlepší, ale nebylo to ani špatné. Možná ho i naučím vařit.

"Ne, měl jsi pravdu. Takže... prostě se ti omlouvám." Nechtěl jsem to dál rozpitvávat, takže jsem to radši ukončil. "Není zač, ale jestli ti to nebude chutnat, tak to nejez. Popravdě jsem stál u sporáku poprvé, tak to asi žádná dobrota není." Podíval jsem se na svou porci, kterou jsem zatím jen rozházel po celém talíři.

"Dá se to jíst. Není to zázrak, ale chutná mi. Jestli budeš chtít, můžu tě naučit něco vařit." Chvilku jsem ho pozoroval a nakonec si přisedl k němu a dal mu ruku na záda. "Chápu, že je pro tebe tohle všechno nové. Takže kdyby se něco dělo a nebo by tě něco zajímalo, neboj se svěřit. Teď jsme něco jako parťáci."

"Dobře." usmál jsem se a dal si do pusy první sousto. Tak není to nic extra, ale na to, že jsem vařil poprvé, to zas tak špatné není, pomyslel jsem si.

Pomalu jsem dojedl svou porci a pochválil mu snahu. Svůj talíř jsem si umyl, a pak do kuchyně přiběhl ten malý chlupatý ďáblík a začal mňoukat, že má hlad. Postaral jsem se o něj, a pak zase došel za Yuuem. "Yuu? budeš si chtít někam zajít, až tu nebudu? Cítím se trošku blbě za to, že tu budeš sám."