Keep Calm&Love Senpai

124. kapitola

Máte štěstí, že mám tady připravené kapitoly hodně dopředu, jinak by jste asi byli bez čtiva. Jsem nějako vytížená :D
No nic, užijte si kapču :)

Rychle jsem našel záchody, před odchodem si umyl ruce a pak už jen počkal chvilku na Yuua. Spolu jsme zas šli domů, kde jsem se hned pustil do přípravy těch toustů.

Když jsme přišli, jen jsem se zul, ještě si opláchl ruce a pak začal Aomovi pomáhat. Byl jsem na to už prostě zvyklý a vlastně mě to i bavilo. Netrvalo dlouho a už všechny tousty byly hotový a my se klidně mohli pustit do jídla.

Za jeho pomoc jsem byl vděčný. Za chvilku už jsme se u stolu ládovali, dokud jsme nebyli plní. "Už nemůžu." usmál jsem se a pohladil své bříško.

Pracně jsem dojedl toust, který jsem nakousal a opřel se zády o židli. "Nápodobně." souhlasil jsem s ním. "Příště si musíme na pomoc zavolat Iata, je to hrozná popelnice." uchechtl jsem se mu. "Nechtěl jsi mu náhodou zavolat?" optal jsem se ho a naklonil hlavu trochu na stranu.

Taky jsem se musel uchechtnout. "Jo, máš pravdu. Málem bych zapomněl." usmál jsem se a vytáhl z kapsy mobil, na kterém jsem začal vytáčet Iatovo číslo. Dlouho se nic nedělo a tak jsem chtěl zavěsit, ale v tom to zvedl.
"Halo?" optal se a já si musel zacpat pusu, abych se nezačal smát.
"Ahoj Iato, tady Aoma." broukl jsem.
"Oh, ahoj. Děje se něco?" ptal se a já mrkl na Yuua. "Ne to ne, jen by se nám tady hodila popelnice na jídlo a ty jsi na to prej ideální." usmíval jsem se jako andílek.
"Můžu ti vyžrat rovnou celý dům." odpověděl.
"Hele, mluvit přes mobil mě nebaví. Nechceš přijet?" Chvilku mlčel, ale pak se zeptal.
"Mohla by i Arady? nechci jí nechvat samotnou." broukl.
"Jasně, že jo. Tak už pojeď. Zatím." rozloučil jsem se a zavěsil dřív, než stačil něco říct. "Tak, popelnice je na cestě."

"A teď se modli, aby ho přivolali k případu, jinak se ho už nezbavíš." uchechtl jsem se a vzpomněl si, jak se u nás ládoval kari. Po menší pauze jsem se zvedl a tentokrát umyl nádobí pro změnu zase já a rovnou ho i otřel a uklidil do polic. A jelikož jsem dál neměl co dělat, přifařil jsem se ke kočičímu pelíšku, který okupovala zrovna všechna koťata a začal je škádlit.

"To snad ne?" uchechtl jsem se. "To jsem mohl umýt." zabrblal jsem, když už umyl nádobí, ale jinak jsem to nechal a sledoval, jak provokuje koťata. Chudáčci mrňavíí.

Ah, jsou vážně rozkošní! Takoví mrňaví, roztomilí a bezbranní... dobře, přehodnocuji, mají pěkně plnou pusu ostrých jehliček a to docela bolí... ale stejně jsou boží. Vážně nebude snadný se jich vzdát, ale vím, že jinak to prostě nejde. "Vezmeš si tedy nějaké?" stočil jsem pozornost na okamžik k Aomovi, ale to byla chyba, protože jedno z koťat mi skočilo po ruce a zarylo do mě své drápky a následně i zoubky. "Au... ty uličníku jeden." uchechtl jsem se a pokusil se od něj odprostit.

Musel jsem se uchechtnout. "Možná přímo toho, co tě žere." vyplázl jsem na něj jazyk, ale pak se stejně zadíval na to černé s bílým nosánkem. "Možná bych ale chtěl i dvě. Je těžký si vybrat." usmíval jsem se rázem jako andílek.