Keep Calm&Love Senpai

32. kapitola

Spokojeně jsem usnul s Yuuem v objetí a probudil se asi až v půl páté. Brouček pořád spal, tak jsem ho spát nechal, pomalu se vysoukal z jeho objetí, natáhl si trenky po tom, co jsem je na zemi našel a šel jsem do kuchyně uvařit něco dobrého. Asi to budou bramboráky.

Celou dobu jsem nerušeně spal, ale nakonec mě vzbudila změna matrace, na které jsem ležel. Nespokojeně jsem zamručel, když jsem zjistil, že místo na osobním zahřívacím radiátoru ležím na obyčejné matraci. Absolutně jsem netušil, co je za den a už vůbec jsem netušil, kolik je hodin. Vlastně mi to bylo úplně jedno, protože jsem se ani nepodíval na budík na nočním stolku, který tyto údaje sděloval. Bylo mi jedno úplně všechno, kromě toho, že mi chyběl můj chodící radiátor... a taky to, že mám úplně prázdný žaludek. Rozhodl jsem se tedy zamířit do kuchyně, protože si jsem jistý, že tím se náhle oba moje problémy vyřeší. Když jsem ale chtěl vstát, povalila mě zpátky bolest mého namoženého pozadí. "No skvěle." broukl jsem si pro sebe a znovu se začal zvedat, ale tentokrát se značnou opatrností. Popadl jsem první kus oblečení, co se mi dostal pod ruku a natáhl ho na sebe. Bylo to sice Ikiho triko, ale nijak zvlášť jsem to neřešil a vzal si ještě své boxerky, pro které jsem se musel namáhavě a s doprovázenou bolestí shýbat k zemi. Došel jsem plouživým krokem do kuchyně a přesně, jak jsem si myslel, se mé oba problémy rázem vyřešily. Radiátor, tedy Iki stál u sporáku a cosi kuchtil. "Ahoj." promnul jsem si ještě rozespalé oči a s úsměvem došel až k němu.

Už jsem měl skoro hotovo, když se za mnou ozval Yuu. S úsměvem jsem se otočil a chtěl pozdravit, ale zarazila mě jeho chůze. Sakra já mu fakt něco udělal!! Chytil jsem ho za ramena a lehce se sehnul. "Bože Yuu... promiň... já opravdu nechtěl." začal jsem se omlouvat a tak trochu zapomněl na jeden bramborák, který byl na pánvi už o něco déle.

Chtěl jsem se zeptat, jestli nechce ještě s něčím pomoct, když v tom ke mě přiskočil a začal se mi omlouvat. "Eh? co jsi nechtěl? spálit ten bramborák?" zeptal jsem se pobaveně a ukázal na pánvičku, kde se už jedna z bramborových placek začala připalovat.

Chvilku jsem to nechápal, ale pak jsem se rychle otočil ke sporáku a seškrábl... něco, co bylo dřív bramborákem a vyhodil to. Pak jsem se otočil zpět k Yuuovi a ztrápeně vydechl. "Omlouval jsem se... vždyť víš. Za... tu bolest. Neměl jsem to dělat." natáhl jsem k němu ruku a prohrábl mu vlasy.

Stále pobaveně jsem hleděl, jak se snaží seškrábat ještě před chvilkou poživatelný bramborák, ale nyní již cosi... neidentifikovatelného. Pak se ale otočil ke mně a měl na tváři ten ztrápený výraz. Povzdechl jsem si. "Vždyť jsi mi nic neudělal, navíc jsem to chtěl. To je normální, prostě jenom nejsem zvyklý." snažil jsem se ho povzbudit úsměvem.

"...dobře." úsměv jsem mu oplatil a doufal, že to není tak moc zlé. Až chvilku poté jsem si vlastně uvědomil, co má na sobě. "Vypadáš v tom docela vtipně. Divím se, že z tebe to tričko ještě nesjelo." popíchl jsem ho. Nandal jsem mu na talíř pár bramboráků a položil mu porci na stůl. "Dáš si k tomu čaj?" optal jsem se.

"Jo, dám si čaj." odpověděl jsem a opatrně si sedl ke stolu, kde jsem měl už připravené jídlo. "Neobtěžoval jsem se hledat svoje triko, když to tvoje bylo hned po ruce." pokrčil jsem rameny a pustil se do prvního bramboráku.

Dal jsem vařit vodu a pak se opřel o linku. "Zvládneš jít zítra do školy?" Stále jsem si ho v tom mém triku prohlížel. On by to mohl mít skoro jako noční košili a vypadal v tom sladce.