Keep Calm&Love Senpai

154. kapitola

Přináším vám další díleček, těšili jste se? Tento bude o něco málo delší, tak snad se bude taky líbit :p

Jinak se omlouvám, za menší zpoždění, ale v poslední době toho je na mě hrozně moc, zkrátka nějak nezvládám, takže jsem zapomněla přidat. Pro ty, kdo čte 'Proveď mě Růžovým sadem', nejspíše vydávání pozastavím, protože teď to opravdu nezvládám, snad pochopíte.

Před Aomovo domem jsme si trochu počkali, ale nakonec otevřel a prohrábl si ještě mokré vlasy.
"Jé, ahoj." usmál se. Taky jsem ho pozdravil. "Jak to, že jste se ulili ze školy?" zasmál se a pozval nás dál.

Už jsem se skoro chtěl otočit a jít domů, ale nakonec se dveře přeci jen otevřely. "Ahoj." pozdravil jsem s úsměvem, který ale po jeho otázce rychle zmizel. "No... Ikimu nebylo poslední dva dny moc dobře, tak jsem s ním zůstal doma, jinak by se určitě zbytečně přetěžoval." vysvětlil jsem a doufal, že jsem zněl dostatečně věrohodně.

Aoma trochu tik pohledem z Yuua na mě a vypadal ustaraně.
"Jo tak... A už se to lepší?" zeptal se a upřel pohled na mě. S lehkým úsměvem jsem kývl a tak si oddechl.
"Yuu říkal, že se ti líbilo jedno z koťat." nahodil jsem.
"Jo, to je pravda." usmál se.

Vypadalo to, že mi to uvěřil, čímž se mi docela ulevilo, protože nevím, co jiného bych zvládl takto v rychlosti dalšího vymyslet. "Tak jestli si ho budeš chtít vzít, tak potřebujeme vědět, který to byl, aby si ho nezamluvil někdo jiný. Zapomněl jsem totiž, který to bylo." uchechtl jsem se.

"No, byl to černý kocourek s bílou náprsenkou a pravou přední tlapkou." usmál se, jakoby snad vzpomínal a já se nad tím musel usmát taky.

"Ah, fajn, tak už vím. A budeš si chtít vzít jen jeho nebo si vezmeš ještě nějaké? Říkal si, že by sis možná vzal dvě koťata." vyzvídal jsem dál. Byl bych docela rád, kdyby si vzal dvě. Za prvé budeme muset hledat o člověka méně a za druhé se na ně budeme moct chodit občas podívat.

Nad tímhle se Aoma pečlivě zamyslel, ale na konec přeci přikývl. "Stejně jsem tady sám. Aspoň bude sranda." usmál se. "Ale nevím které, všichni byli hezcí." Podrbal se ve vlasech.

Jeho odpověď mě potěšila, takže jsem se opět usmál. "To je na tobě. Jen aby pak už třeba to, co bys nakonec chtěl, nebylo zamluvené, nic víc."

Na to se Aoma uchechtl. "Tak to druhé kotě bude to poslední nezamluvené, které vám zůstane. Hm?" usmál se od ucha k uchu a já měl co dělat, abych se nezačal smát.

"No tak fajn." uchechtl jsem se taky. "Tak my asi už nebudeme zdržovat, ne?" otočil jsem hlavu k Ikimu, jestli náhodou od Aoma nebude ještě něco chtít nebo už opravdu půjdeme zpátky domů.

Na to jsem Yuuovi kývl, chlapsky se s Aomem objal a poplácal po zádech.
"Dej se rychle do kupy a ty ho ho hlídej." usmál se na nás.
"Vypadám snad jako mimino? Nepotřebuju chůvu." uchechtl js se.