Keep Calm&Love Senpai

22. kapitola

Už jsme byli skoro u příjezdové cesty a já chtěl Yuua zase pobavit. "Drž se!" Dupl jsem na brzdu, zároveň otočil volant a smykem zaparkoval.

"Tohle mě nepřestane bavit." zasmál jsem se hlasitě a vystoupil z auta. "Až budu mít řidičák, naučíš mě tohle všechno, že jo? A půjčíš mi auto, že jo? Že jo?" Chudák, bude to mít se mnou ještě těžký. Spíš on bude mít problém vydržet se mnou.

"Naučit tě to můžu, ale na auto mi nesáhneš." zasmál jsem se. "To auto je moje láska ze stanice." vysvětlil jsem. "Jen je přestříkané načerno."

"Dobře, dobře." rozesmál jsem se znovu, stoupl si k hlavním dveřím a čekal, až odemkne. Vešli jsme dovnitř a já hned vklouzl do kuchyně omrknout, co je v lednici. "Neuděláme si něco? Mám šílený hlad po tom všem." houkl jsem na něj do chodby.

"Mmhh..."zamručel jsem za ním a nakoukl mu přes rameno do lednice. "Co třeba smažák a brambory?"

"Jo, to zní dobře." přikývl jsem souhlasně a začal brát potřebné suroviny. Za chvíli se kuchyní už linula vůně smaženého sýru, což pěkně provokovalo můj prázdný žaludek, který na protest dál čekat hlasitě zakručel.

V klidu jsem si smažil sýr a občas se koukl na Yuua. Když jsem viděl, jaký má výraz, rozmýšlel jsem se, zda mu to trápení ukončit nebo prodloužit. Nakonec jsem mu ale nandal dřív to, co už bylo hotové.

Nervózně jsem se pohupoval na patách, dokud mi Ikimo nepodal talíř s jídlem. "Díííky." poděkoval jsem mu vděčně, posadil se ke stolu a hned je do toho pustil. Vím, že to je jen obyčejný smažák, ale asi jsem měl takový hlad, že mi připadalo, jako bych jedl jídlo z luxusní restaurace.

Za chvilku jsem si přisedl k němu se svou porcí, ale to on už měl skoro snědeno. "Teda. Mě doufám taky nesníš." usmál jsem se a dal si první sousto.

Dojídal jsem poslední zbytečky na svém talíři a zvedl se, abych po sobě umyl talíř. "To se ještě uvidí." uchechtl jsem se a dal se do úklidu kuchyně. Nevím, jak je to možné, ale byl jsem plný energie (bacha, nadopovaný křeček je zpět xD ) a pořád jsem musel všemožně poskakovat.

Pomalu jsem dojedl, a tak trošku pozoroval toho poskakujícího blázna a nakonec mi to nedalo. Musel jsem si zakrýt pusu, aby mě neslyšel, jak se mu směju.

Už jsem měl všechno umyté a Iki měl ještě trochu na talíři. "Jdu se vykoupat." oznámil jsem a jen ho přelétl pohledem, když jsem měl už zamířeno do koupelny, ale všiml jsem si, jak je zase rudý jako rajče a drží si ruku před pusou. On se mi směje?! "Je tady něco k smíchu?" zabručel jsem a nafoukl tváře.

V tu chvilku, kdy na mě promluvil jsem se záhadným způsobem uklidnil, podíval jsem se mu do očí a klidně mu odpověděl, jakoby jsem nic nedělal. "Ne. Proč se ptáš?" Ale pak mě to zas popadlo a já se začal smát nahlas. "Rad-ši běž! haha!!" No a smál jsem se dál, i když jsem nechtěl. Byl tak vtipný, když poskakoval.

Koukal jsem na něj jak na blázna, ale nakonec jsem jen protočil oči a pokračoval ve svém původním plánu. Vzal jsem si triko na spaní a napustil si vanu, ve které jsem ale stejně moc dlouho nepobyl, protože jsem měl moc energie na to, abych se tam jen tak válel.