Keep Calm&Love Senpai

66. kapitola

Uff, tak tady máte tu druhou kapču, snad se bude líbit :D

"Yuu, co to břicho?" zeptal jsem se po chvilce ticha. Pořád jsem se o něj dost bál. Jooo asi jsem s tím hrozný, ale nemůžu si pomoct. Prostě to nejde.

"Dobrý, nemusíš si dělat starosti." usmál jsem se na něj. Bylo mi jasný, že teď se bude strachovat asi ještě o to víc po tom, co jsem udělal za blbost a ani jsem se mu vlastně nedivil.

"Dobře." usmál jsem se a pevně ho objal. "Miluju tě." zamumlal jsem mu tiše do ramene.

"Taky tě miluju." přivinul jsem se k němu a chvíli ho nepouštěl. "Nemáš tu nějaký hry, aby jsme si mohli něco zahrát?" vzhlédl jsem k němu.

Hluboce jsem se nadechl, nafoukl tváře a pak dlouze vydechl. Dlouho jsem nic nehrál. "Myslíš... stolní, počítačové, na play-station nebo kinect? Někde mám od každého něco, tak si řekni." broukl jsem a počkal, až se rozmyslí.

"To mi je jedno, prostě něco, čím by jsme se zabavili a abychom nedělali každý den jedno a to samý." pokrčil jsem rameny. "Prostě to, co najdeš jako první."

"Dooobře." kývl jsem a pomalu od něj vstal. Ještě, než jsem odešel do pracovny, kde jsem měl tyto věci někde v krabici, jsem ho pohladil po vlasech.

Usmál jsem se a koukal se za ním, dokud nezmizel za dveřmi. Pak jsem si sedl na zem, kde jsem začal pošťuchovat Sayuri. Iseri samozřejmě nebyl pozadu, takže momentálně jsme na tu chuděru byli v přesile. Netrvalo dlouho a raději se přesunula do pelíšku, aby od nás měla pokoj, což se jí moc nepovedlo, protože Iseri jí stále pronásledoval a nad tím se nešlo nesmát. Bylo to vážně k popukání ty dva sledovat.

V pracovně jsem se už hrabal ve skříni, kterou jsem používal jako úschovnu pro věci, které používám málo kdy. Vytáhl jsem krabici s nápisem 'Zábava' a začal se v ní přehrabovat. Našel jsem vše, o čem jsem mluvil, ale raději jsem sebou vzal jen Scrabble, Dostihy&sázky, šachy a karty na žolíky. S tím vším jsem se přesunul do obýváku. "Něco máám." houkl jsem a počkal, dokud nepřišel.

Hned, jak na mě Iki zavolal, vyskočil jsem na nohy a došel k němu. "Hmm, tak co tady máme." řekl jsem si jen tak pro sebe a začal si vybírat z her, které přinesl. "Co třeba začít kartami?" navrhl jsem.

S úsměvem jsem sledoval, jak si hry prohlíží. "Tak jo." přitakal jsem. "Rozdám to." oznámil jsem, karty mu vzal, promíchal a začal nám je rozdávat.

Srovnal jsem si v ruce karty a mohli jsme začít hrát. Zpočátku to pro mě vypadalo dobře, protože jsem skládal jednu postupku za druhou, ale ke konci mi moc štěstí už nepřálo, takže nakonec přeci jen vyhrál Iki.

Hodně jsem se soustředil, ale prostě mi nepadly karty, tak to vypadalo dost bledě, ale náhle mi svitla naděje, které jsem se hned chytil! "Jo!" zaradoval jsem se, když jsem vyhrál. "Mícháš." usmál jsem se na něj, jako naprostý andílek.