Keep Calm&Love Senpai

115. kapitola

Omlouvám se, že přidávám kapču až takto pozdě večer, ale mám ve škole doslova a do písmene frmol T.T  proto se omlouvám, že je kapča tak krátká, snad mi to odpustíte...

Netrpělivě jsem čekal na místě a ani jsem nevěřil, že by na to Yuu kývl, ale... opak byl pravdou. Už byli oba u mě a Iato mi předal krabici, ve které musely být Yuuovo věci.
"Tak já to pojedu zařídit. Díky, že se o něj postaráš. Kdyby jste něco potřebovali, napište." řekl už s lehce lepší náladou a ještě než odešel, lehce Yuua poplácal po rameni.
"Tak pojď, připravím ti postel." řekl jsem tiše, ale Yuu na to nereagoval a tak jsem mu dal ruku na záda a opatrně ho zavedl dovnitř.

Nic jsem už zase neříkal a jen prostě šel s ním do domu. Vážně nevím, jestli zvládnu být hned vedle, ale do děcáku se mi vážně nechtělo, i když to obnášelo být s Aomem. Už jsme byli uvnitř a když jsem se zouval, vzpomněl jsem si na Iseriho, Sayuri a koťata. "Máme doma kocoura a kočku se sedmi koťaty." hlesl jsem tiše.

Téměř jsem mu nerozuměl a vlastně jsem ani nečekal, že by dnes promluvil a tak mě to trošku vyvedlo z míry. "Mám... pro ně dojít?" zeptal jsem se ho pro jistotu. Mohl bych je provizorně umístit do kuchyně, odkud by taky nelítaly po celém domě, kdyby se na noc zavřelo.

"Asi jo." špitl jsem a ustoupil trochu na stranu, aby mohl projít. Nebylo by dobrý, kdyby tam byli po celou dobu sami. Z kapsy jsem ještě vyhrabal klíče, aby si mohl odemkout a podal mu je.

"Dobře. Klidně běž do obýváku. Jestli máš hlad, vezmi si něco z lednice." pousmál jsem se a klíče si od něj vzal. "Za chvilku jsem tady." řekl jsem těsně před odchodem.

Došel jsem tedy do obýváku, jak řekl a posadil jsem se na gauč. Na jídlo jsem neměl ani pomyšlení, takže o návštěvě ledničky jsem ani nepřemýšlel.

Došel jsem k Ikiho domu a před vstupem chvíli váhal, ale nakonec vstoupil. Hledání koček nebylo složité, protože koťata se proháněla všude a jedna větší kočka se je snažila jedno po druhém donést do svého pelechu. No jo, ale jak je odnesu? zavrtalo mi hlavou. Po chvíli hledání jsem našel krabici, do které jsem dal jeden pelech i s koťaty a tou velkou kočkou. Za chvilku jsem našel i poslední kočk-kocoura. S krabicí plnou koček a dalším pelechem v druhé ruce jsem se vydal zas domů. Pracně jsem vše pozavíral a doma si zas otevřel. Podle plánu jsem je umístil do kuchyně. Kočku s koťaty jsem raději nechal na místě, ale toho kocourka jsem vzal sebou. Slyšel jsem, že zvířata lidi uklidňují a tak, když jsem našel Yuua na gauči, přisedl jsem si a toho chlupáče položil k němu. "Ostatní jsou v kuchyni." šeptl jsem.

Snažil jsem se na nic nemyslet, abych se alespoň trochu uklidnil, jenomže v tuhle chvíli to zrovna dvakrát snadný nebylo. Když se Aoma vrátil zpátky, jen jsem mírně přikývl. Ani nevím, jestli si toho všimnul. Iseri, kterého Aoma přinesl sebou, se okamžitě začal mazlit, jako měl ve zvyku, což jsem docela uvítal, alespoň částečně mě zaměstnal. Sednul jsem si do tureckého sedu a začal ho hladit po jeho hebkém kožíšku, do kterého jsem mu nakonec zabořil obličej.