Keep Calm&Love Senpai

120. kapitola

Snědl jsem svou pizzu a i přes ospalost jsem čekal. A čekal. A čekal... Koukl jsem na hodinky a už byly... dvě hodiny?! Chtěl jsem Yuuovi zavolat, ale došlo mi, že nemám jeho číslo. A tak jsem zavolal na policii, že se ještě nevrátil domů. Samozřejmě jsem jim ho i popsal, což s jeho vzhledem bylo velmi snadné.

Odvezli mě na stanici a pokusili se ze mě vytáhnout nějaké informace, ale s mým stavem to bylo téměř nemožné a ani doklady jsem u sebe neměl. Už to se mnou chtěli asi vzdát, když v tom do místnosti přišel někdo další a řekl něco policistovi, který mě vyslýchal.
"Tak fajn, zvedej se, jedeš domů." pravil znovu policista ke mně a pomohl mi zvednout se ze židle. Přidržoval mě celou cestu k autu, protože jinak bych asi do všeho vrážel a v konečné fázi stejně zůstal na zemi. Moc jsem tuhle situaci nechápal, ale nebylo to tak, že bych se jí vůbec snažil pochopit.

Policista mi oznámil, že někoho takového na stanici zrovna dovezli a že ho přivezou sem. Oznámil jsem jim tedy adresu a už zas čekal... Co sakra udělal?!

Auto se zastavilo před Aomovo domem a já téměř okamžitě začal protestovat.
"Tohle není můj domov... hej!! Říkám, že tohle není můj domov!!" rozkřičel jsem se snad na celou ulici, když mě dostávali z auta ven. "Tohle není můj domov." protestoval jsem dál, když zazvonili na zvonek a ve dveřích se téměř okamžitě objevil Aoma. "Hej, řekni jim, že tohle není můj domov. Řekni jim, že bydlím tam." ukázal jsem směrem na Ikiho dům.
"Dobrý večer, to vy jste nám volal ohledně tohoto chlapce?" zeptal se jeden z policistů relativně přísným hlasem.
"O-ouu... tenhle tón znáám. Aomo, máš průůser." uchechtl jsem se a na místě se lehce zakolébal.

Zas se rozezněl zvonek a já šel otevřít. Policie. I s Yuuem. "Ano, volal jsem kvůli němu." probodl jsem ho pohledem. Byl rozhodně opilý. "To ty máš problém." zabručel jsem nevrle a vyslechl si kázání od policistů snad místo něj, když teda byl mimo. Potom jsem Yuua vtáhl do domu a rovnou ho dovedl do ložnice, kde jsem ho povalil do postele.

Něco tam Aomovi kázali, ale protože mě to vůbec nezajímalo, tak jsem je neposlouchal a spíš koukal, kde co lítá... no, v té tmě jsem toho stejně moc neviděl. Každopádně o to překvapenější jsem byl, když mě Aoma vtáhl do domu a následně do ložnice. Měl jsem co dělat, abych neskončil na zemi a vlastně mi skoro připadalo, že za ním vlaju. "Ale mně se nechce spáát!" zaprotestoval jsem, což u mě v takovém stavu bylo naprosto normální.

Ani jsem nestihl vyjít ze dveří a on protestoval. "Budeš spát!" zavrčel jsem hlasitě a raději zůstal v ložnici, kdyby se rozhodl udělat blbost.

Neohrabaně a velmi pracně se mi podařilo posadit se. "Ne, já nechci spát!" zamračil jsem se na něj, co nejvíce jsem to dovedl. "Tohle je omezování osobní svobody!!"

"Teprv poznáš omezování osobní svobody! Zítra nejdeš za Ikim!" štěkl jsem na něj, aniž bych nad tím víc přemýšlel. Byl jsem nasraný!!

V tu chvíli jako bych vystřízlivěl. "C-co?! To nemůžeš? Nemáš právo zakazovat mi za ním chodit! Slyšíš?! Nemáš na to právo!!" rozkřičel jsem se na něj na celý dům. Tohle si rozhodně nenechám líbit a on bude litovat toho, že tohle kdy řekl!