Keep Calm&Love Senpai

33. kapitola

Ahoj!
Nebojte, nezapomněla jsem a ani se neválím někde polomrtvá v příkopu, že jsem nepřidala pár dní žádnou kapitolu, jen se mi prostě nechtělo :'D každopádně vás ujišťuju, že o žádnou kapitolu nepřijdete a všechny, které jsem měla přidat během uplynulých dní, přidám... jen nevím přesně kdy xD

Chvíli jsem se snažil nějakým způsobem učit, ale vůbec mi to nešlo. Bodeť by jo, když jsem se nikdy neučil, prostě jsem nevěděl pořádně, jak na to. Vstal jsem a došel k Ikimu do kuchyně, kde už cosi vonělo. "Nejde mi to. Vůbec nevím, jak se to mám naučit." Posadil jsem se se skripty ke stolu a vypadal jsem jako hromádka neštěstí.

"Pomůžu ti. Co přesně potřebuješ umět nejdřív?" naklonil jsem se blíž k němu a nakoukl na skripta.

"Tohle." ukázal jsem mu látku z biologie, kde jsme probírali zrovna trávicí soustavu. "Nechápu, jak si to všechno mám zapamatovat." Podepřel jsem si hlavu rukou a očima stále přejížděl po naučných materiálech.

"Každému se lépe učí jinak. Někdo se učí posloucháním, jiný si to musí několikrát přečíst, další si to musí opsat, pár lidí se učí formou hry a tak podobně. Jak si nejlépe pamatuješ věci?"

"Nevím." pokrčil jsem rameny. "Neměl jsem nikdy moc potřebu si něco zapamatovat a už vůbec jsem se neučil. Ale ta hra zní docela dobře."

Pokýval jsem hlavou a na chvíli se zamyslel. "Počkej tady." řekl jsem mu a došel si do pracovny pro papíry a psací potřeby. Když jsem se vrátil, začal jsem rychle dávat dohromady různé křížovky, spojovačky, osmisměrky a podobné věci a samo sebou nesměly chybět kartičky s otázkami. Měl jsem to docela rychle, což i mě překvapilo, ale o to lépe pro Yuua. Pro začátku jsem mu pod nos dal osmisměrku a ze začátku mu dovolil používat jak opomoc skripta. A ještě, než se do toho vůbec pustil jsem vypnul troubu a vyndal plech s jídlem. Krásně to vonělo.

Přikývl jsem a počkal, až se vrátí. Fakt mě zajímalo, co vymyslel a vlastně mě tím překvapil. Když vyndal z trouby jídlo, mlsně jsem se na něj díval. Hned jak se ale ke mně vrátil, obrátil jsem pozornost k osmisměrce, kterou mi připravil a hledal správné odpovědi. Nikdy by mě nenapadlo, že díky něčemu takovému by sedalo něco opravdu pořádně naučit, ale opak byl pravdou. Pro mě jedině dobře, protože tohle bych se asi jen tak nenaučil.

Přisedl jsem si zpět k Yuuovi a chvilku ho pozoroval. "Tak co? jde to?" zajímal jsem se a ještě dopsal pár otázek na kartičky, které jsem si prozatím ponechal.

"Jo, už to skoro mám." usmál jsem se, ale pohledem jsem se neodtrhl od kusu papíru, ve kterém jsem hledal poslední správnou odpověď. "Hotovo!" zajásal jsem a ukázal to Ikimu.

"Tak se na to koukneme." Začal jsem to kontrolovat a když jsem měl po chvilce hotovo, pochválil jsem ho a podstrčil mu tentokrát křížovku. "Tady. Zkus už vyplňovat bez toho, aby ses koukl, jak má být odpověď. Napiš vše, co budeš vědět a zbytek zatím neřeš, na ten se podíváme spolu. A ještě, než se do toho pustíš, tak ti dám jídlo, dokud je teplé." pohladil jsem ho po hlavě, nandal vše na jeden velký talíř, který jsem dal doprostřed stolu a sobě i Yuuovi dal malý talířek. "Snad ti bude chutnat."