Keep Calm&Love Senpai

130. kapitola

*O týden později*

Konečně jsem se dočkal! Konečně ho mám doma a už si stačilo jen od Aoma donést posledních pár věcí. Iki ani nemohl uvěřit, že jsem opravdu po celou dobu žil s Aomem a co víc, že jsem se s ním dokonce i spřátelil, ale určitě ho to potěšilo. "Ještě si skočím pro oblečení, které mi tam zbylo a hned jsem zpátky." houkl jsem na Ikiho a zase jsem zmizel ven za vchodové dveře.

Po několika nekonečných dnech očekávání jsem byl konečně doma. Sice s omezením ale DOMA! Yuu mi udělal radost tím, že se spřátelil s Aomem a já nyní seděl v klidu na gauči. "Dobře!" houkl jsem nazpět a i když je to můj obývák, s radostí jsem se po něm rozhlížel, jako bych tu byl prvně.

V rychlosti jsem se stavil ještě u Aoma pro oblečení, ještě jednou jsem poděkoval a rovnou vrátil i klíč od domu. Pak už jsem neváhal ani vteřinu a přiřítil se zpátky domů, kde jsem ještě rychleji naházel věci do skříně a navrátil se k Ikimu do obýváku. Ne, že by gauč pro nás dva nebyl dost velký, ale prostě jsem si mu sedl obkročmo na klín a objal ho kolem krku, do kterého jsem zároveň schoval svůj obličej. "Tak hrozně jsem se na tebe těšil." pravil jsem láskyplně.

"Tak moc jsi mi chyběl." broukl jsem a taky ho objal. Vychutnával jsem si tyhle chvilku. Po takové době jsme zas úplně sami a nic nás neomezuje. Teda... u mě to platí z devadesáti procent. Ale to nevadí. Mám zas svého miláčka.

Usmál jsem se, přitulil se k němu ještě víc a nasál jeho vůni, která mi celou dobu tak scházela. "Můžu pro tebe něco udělat?" zeptal jsem se ho, když jsem se o kousek odtáhl, abych mu viděl do obličeje. Iki se teď musí hodně šetřit, protože jinak by se mohl jeho stav zase zhoršit a musel by se vrátit do nemocnice. Doktora jsem ukecal, aby mohl jít domů jen díky tomu, že jsem slíbil, že Iki bude v klidu a nebude se zbytečně zatěžovat. No přece bych jim ho tam nenechal, když to nebylo už tak úplně nutný, no ne?

Zabořil jsem tvář do jeho vlasů a zvedl jí, až když se odtáhl. "Nic nepotřebuju." usmál jsem se a obtočil ruce kolem jeho pasu. "To nejdůležitější už mám." zavrněl jsem a políbil ho.

Úsměv se mi ještě rozšířil, ale pak jsem si uvědomil, že vlastně ještě neví o tom menším incidentu s policií, když jsem pobýval u Aoma. "No tak hlavně na to nezapomeň, až se budeš koukat na svůj účet." zadrmolil jsem trochu a raději se hned k němu zase přitulil.

Vůbec jsem ho nechápal. "Proč bych na to měl zapomenout u účtu?" zajímal jsem se a stiskl ho. Jen okamžik na to jsem ho políbil na ouško.

"Noo..." chvíli jsem se odmlčel a začal si na prst namotávat jeho vlasy. "... tak trošku jsem mu přitížil. Ale všechno ti splatím, slibuju." doplnil jsem ještě rychle.

Spokojeně jsem přivřel oči a uvolnil se, když si namotával mé vlasy na prst. "Tak... pokud to teda splatíš, není důvod se tím zabývat." usmál jsem se a po chvilce se s ním i položil.

Docela jsem se divil, že to dál neřešil, ale tak tím líp. I když si myslím, že na to nakonec stejně ještě dojde řeč, až uvidí, že to je pokuta od policie. Pro teď to ale nemělo cenu dál rozebírat, tak jsem to prostě nechal být a užíval si konečně jeho přítomnosti a jeho hřejivého objetí, po kterém jsem po celou dobu tak toužil.