Keep Calm&Love Senpai

79. kapitola

Heh, dnes jsem byla ve vlaku cestou na intr zase aktivní, takže počítám, že by opraveného textu mohlo být tak na tři a půl nebo i čtyři kapči, tak se budete moct těšit ^^

Ani mně netrvalo dlouho a už jsem spal a to až téměř do zazvonění budíku. Iki stále ještě klidně oddechoval, tak jsem usoudil, že ještě spí, a tak jsem ho nechtěl budit. Opatrně jsem se od něj odtáhl, budík předem vypnul, aby si mohl ještě chvíli pospat a šel jsem připravit snídani se svačinou.

Ani nevím, v kolik jsem se probudil. Prostě jsem jen unaveně otevřel oči, ale chvilku na to jsem je zas zavřel a asi jsem zas usnul.

Snídaně už byla hotová a i svačinu jsem měl připravenou, a tak jsem zamířil se kouknout, jestli je už Iki vzhůru. Pro mé překvapení stále spal, což u něj bylo docela zvláštní. "Iki." zašeptal jsem a něžně ho políbil, když jsem si lehnul vedle něj, abych ho vzbudil. Rád bych ho nechal ještě spát, ale už mu zbývalo tak akorát času na to, aby se nasnídal a připravil.

"Mmmmhhh..." zamručel jsem a zas pomalu otevřel oči. Yuu byl hned u mě, tak jsem se usmál a chtěl ho políbit jenže než jsem se o to vůbec pokusil, dlouze jsem zívl a až pak mu dal polibek. "Dobré ráno." Broukl jsem a protáhl se.

"Dobré." usmál jsem se na něj, když mi polibek vrátil. "Už musíš vstávat, jinak přijdeme pozdě do školy." oznámil jsem mu trochu nerad. Chjo, proč jsem taky dál nespal? třeba by jsme si pobyli hezky doma, jako už se tak jednou stalo. Dobře, to asi ne, protože Iki musí učit, ale stejně mě to mohlo aspoň napadnout. Kruci! tenhle chlap mi úplně změnil způsob myšlení! nebo aspoň částečně.

Zničeně jsem vydechl a posadil se. Dnes se mi z nějakého důvodu vůbec nechtělo. "Děkuju za vzbuzení." pousmál jsem se, dal mu další pusu a došel ke skříni, abych se oblékl.

Koukal jsem, jak je zmožený už jenom z toho vstávání a dělal si o něj trochu starosti. "Nemůžeš si vzít třeba den volna? Nevypadáš zrovna nejlíp, tak by sis měl třeba na den oddychnout."

Trošku nechápavě jsem se na něj podíval. Nebyl jsem zvyklý brát si volno. Vlastně jsem to ještě nikdy dobrovolně neudělal. Byl jsem navyklý pracovat, i když mi něco bylo. U policie jsem až na víkendy pracoval nonstop bez většího uvolnění. "Ne, to je dobrý." odpověděl jsem po chvilce a dál se oblékal.

Bylo vidět, že nad tím přemýšlí, v což jsem skoro ani u něj nedoufal a i když to nakonec zamítnul, rozhodl jsem se to ještě zkusit, když už byl tak pěkně naťuknutý. Přistoupil jsem k němu a zezadu ho objal. "Iki, musíš si občas dát pohov. Tak zavolej ředitelce, jestli je to možný." dál jsem na něj naléhal. Možná to bylo taky tím, že jsem moc dobře věděl, že je to kvůli včerejšku. Asi byl dost unavený, ale kvůli mně si nemohl odpočinout a tak teď vypadá tak, jak vypadá. "Promiň." špitl jsem po menší odmlce a objal ho krapet pevněji.

Když mě objal, chytil jsem mu jemně ruce. Měl bych zavolat..? P-Počkat co? "Za co se omlouváš?" zeptal jsem se, otočil na něj a dal mu ruce na tváře.