Keep Calm&Love Senpai

160. kapitola

Včera jsme dosáhli 75.000 přečtení a 10.000 votů, moc děkujeme!!

Téměř okamžitě poté, co jsem se převlékl, jsem se dal do řeči s Eriko, tedy mluvila převážně ona... jen ona. Básnila o tom kotěti, které si dnes od nás vezme, když jsem jí potvrdil, že v tom tedy opravdu není problém. No a vlastně díky času stráveném s ní mi to i docela rychle ubíhalo, za což jsem byl rád.

Dojel jsem domů, rovnou se postaral o kočičáky, a protože jsem neměl nic na práci, dal jsem si na gauči dvacet.

Práce mi šla pěkně od ruky, a protože už nebylo potřeba nic udělat a Eriko byla zaměstnaná u kasy, šel jsem udělat nějakou tu inventuru, abych se do konce pracovní doby nějak zabavil.

Když mě vzbudil budík a já otevřel oči, ležely na mě snad všechny kočky, takže jsem ještě chvíli ležel a všechny je postupně hladil. Později jsem ale nemilosrdně vstal a šel už do auta.

"Jo a Eriko?" otočil jsem se na ni a když jsem upoutal její pozornost, pokračoval jsem. "Iki tě pak hodí i domů, tak si nebudeš muset zařizovat odvoz nebo jít pěšky." oznámil jsem jí a jí se na tváři roztáhl úsměv.
"To je super. Moc děkuju." poděkovala vděčně.

Spokojeně a pomalu jsem si dojel na místo a už jsem jen čekal, až se ukáže můj milý Yuu.

Už se chýlil čas ke konci, tak jsem už ani nic nedělal, protože vlastně nebylo co a jen si s Eriko povídal u kasy, dokud jsme to nemohli zabalit úplně.
"Ahoj." pozdravil jsem s úsměvem Ikiho, když už jsem si sedal do auta na místo spolujezdce.
"Zdravím." uculila se Eriko, když i ona se již uvelebila na sedadle. "Moc děkuju, že mě svezete. Přítel má noční, tak bych jinak musela pěšky." odůvodnila.

"Ahoj vy dva." pozdravil jsem a nastartoval auto. "To je to nejmenší. To já děkuju za to, že si vezmeš kotě. Už to doma vypadá jako útulek." uchechtl jsem se a jeli jsme domů.

"Ale aspoň je veselo." poznamenal jsem, načež se Eriko zasmála.
"No to věřím. Ale už se těším, až budeme mít nějaké to roztomilé klubíčko doma, skoro jsem nemohla dospat." přiznala.

"Tak to jsem zvědavý, jaké si vybereš." usmál jsem se a prohrábl si vlasy. Během chvilky jsem už parkoval před domem.

Ač cesta trvala jen okamžik, byl jsem rád, že jsme už doma. Všichni jsme vystoupili z auta, vešli do domu a zuli si boty.
"Jéé, ta jsou krásná!" nadchla se Eriko pro první dvě koťata, která uviděla.

"Mám ti ztížit výběr tím, že donesu další?" zasmál jsem se.

Eriko i já jsme se taky krátce zasmáli, ale to už se přiřítilo další a jen chviličku na to další dvě. "Pozdě." uchechtl jsem se. "Tak pojď dál, ať vidíš i ta zbylá dvě koťata a třeba ti nějaké padne do oka." vybídl jsem ji a vykročil do obýváku.