Keep Calm&Love Senpai

147. kapitola

Povídali jsme si ještě takhle docela dlouho a asi bychom si povídali ještě déle, kdybych nebyl nucený jít na brigádu. Oba jsme se tedy s Hotakem rozloučili a v domě se ocitli opět jen sami dva... s hafou kočičích zlobivců. "Odvezeš mě zase?" udělal jsem na Ikiho prosebná očka, když jsem se k němu otočil a objal ho kolem krku.

Užíval jsem si celé to jejich povídání. Občas jsem jim do toho něco broukl, ale jinak jsem je nechal a když přišlo na loučení, mile jsem se usmíval. Hotako byl vlastně dost fajn. Líbil se mi. No a pak se na mě Yuu přilepil. "Ale jistě princezno." zavrněl jsem a chytil ho za boky, odkud jsem sjel rukama až na jeho zadek.

Svůdně jsem se usmál a skousl si ret. "A zase pro mě přijedeš?" optal jsem se a prstem mu začal na hrudi vytvářet kolečka.

"A zase pro tebe přijedu." potvrdil jsem mu a párkrát jeho zadek stiskl. Také jsem si musel skousnout ret.

"A zvládnu se vůbec posadit poté, co si mě vezmeš do parády?" uchechtl jsem se. Nebylo by špatný si ještě další den pobýt doma, pomyslel jsem si.

"Uvidíme, jak se to vyvine." zavrněl jsem zamyšleně a uchechtl se. Je mi naprosto jasný, na co myslí.

"V tom případě si nesednu." zasmál jsem se znovu a natáhl se pro polibek. "Jdu se převléct a pak budeme moct vyrazit." mrkl jsem na něj a pomalu se od něj začal odtahovat.

"Tak jo." usmál jsem se a ještě než mi odběhl, přitáhl jsem si ho za bradu do rychlého polibku. Pak ho k sobě otočil zády a plácnutím po zadku ho poslal se převléct. "Čekám."

Ještě jsem se na něj otočil a provokativně se usmál. Pak už jsem se ale šel rychle převléct, aby na mě nemusel dlouho čekat. Natáhl jsem na sebe první slušné oblečení, které mi přišlo pod ruku a za chvilku jsem už byl zpátky. "Tak můžeme vyrazit." oznámil jsem a už se k němu znovu natahoval pro polibek.

Trpělivě jsem na něj počkal, a když se natáhl pro polibek, s radostí jsem mu ho dal. "Tak pojď, miláčku." zavrněl jsem.

S úculkem jsem došel k autu, do kterého jsem se posadil na místo spolujezdce, jako vždy a vyrazili jsme směr zverimex. I po celou cestu jsem se usmíval a vlastně se těšil, až pojedu zase zpátky domů. Vážně doufám, že zítra ani nevstanu.

Už jsme jeli ke zverimexu a když jsme zastavili, vyndal jsem si z palubky peněženku a než jsme vystoupili, dal jsem Yuuovi rychlou pusu. Když už jsem tu, koupím rovnou kočičákům žrádlo. Rychle jim dochází, když jich je tolik.

"Jdeš na nákup?" uchechtl jsem se, když už jsem vystoupil a Iki zamykal auto. Heh, takhle je to mnohem pohodlnější, než pěšky.

"Jasně. Kočičáci jsou hladoví a jestli je tady někdo s kým si rozumíš, můžeš mu nabídnout kotě. Už jsou dost velká." usmál jsem se a společně jsme šli dovnitř.

"Můžu se zeptat Eriko, ta je fajn a třeba by si nějaké vzala." řekl jsem svou myšlenku nahlas a společně jsme vešli dovnitř do krámu. "Kočičí krmení je ve třetím regálu. Já jsem hned zpátky." ukázal jsem prstem směr, kdyby nevěděl a zamířil jsem do šatny.