Keep Calm&Love Senpai

86. kapitola

Máme tu pokračování :3  Nebudu to déle zdržovat, tak snad se vám bude líbit ^^

Probudil jsem se jen pár okamžiků před zazvoněním budíku, a tak jsem ho vypnul dřív, než stihl začít zvonit, aby Ikiho neprobudil. Opatrně jsem se dostal z jeho objetí, ještě ho políbil a zamířil jsem do kuchyně, kde jsem začal kuchtit snídani. Udělal jsem lívance, které mě naučil a na talíři jsem je ještě pěkně dozdobil, aby to i na pohled bylo pěkný. Když už jsem s tím byl spokojený, v rychlosti jsem do sebe naházel svou porci a tu jeho mu donesl do ložnice a položil na noční stolek se vzkazem, na kterém stálo: "Udělal jsem ti snídani, snad ti bude chutnat. Zůstaň v posteli, za chvíli jsem zpět. Miluju tě.". Chtěl jsem se sice vrátit dřív, než by se probudil, ale obávám se, že to tak rychle nestihnu. Oblékl jsem se, v rychlosti udělal ranní hygienu a s peněženkou vyrazil na nákup.

Když jsem se ráno vzbudil, našel jsem na stolku snídani a vzkaz. Musel jsem se usmát, vzkaz jsem si přečetl a pak se s chutí pustil do snídaně, po které se jen zaprášilo. "To jsem zvědavý, kdy přijde." broukl jsem tiše pro sebe a objal si kolena ve snaze nic nedělat.

Koupil jsem kuřecí prsa, smetanu a ještě brambory a už jsem vycházel ven z krámku. Nezamířil jsem si to ale domů, nýbrž k domu, kde jsem dříve pobýval docela často, k Hotakovi. Nešel jsem ale za Hotakem, ten stejně v tuto dobu s největší pravděpodobností už není doma a musí si někde odpracovávat svůj trest. Potřeboval jsem radu od jeho mámy, protože ona byla skvělá kuchařka a já, který v kuchyni se zrovna dvakrát neorientuju, jsem od ní potřeboval poradit. Snad ji nebudu moc otravovat. Netrvalo dlouho a už jsem seděl u stolu a přijímal kulinářské rady. Byla ráda, že jsem se zastavil, takže mi i ráda poradila, za což jsem jí byl nesmírně vděčný. Ještě před odchodem jsem jí moc poděkoval a vzkázal po ní Hotakovi svůj pozdrav a už jsem spěchal zpátky domů, aby na mě Iki nečekal zbytečně dlouho. Jakmile jsem vešel do domu, odložil jsem nákup v kuchyni na linku a zamířil se podívat do ložnice, jestli tam Iki opravdu ještě podle mého rozkazu je. "Ahoj." pozdravil jsem ho s úsměvem, když jsem ho ještě stále viděl zalezlého v posteli. "Jsi vzhůru dlouho?"

"Ahoj." řekl jsem trošku vykuleně, protože jsem se zabavoval počítáním příkladů, které jsem měl v hlavě. "Ehm.. ani nevím." uchechtl jsem se a podrbal se za krkem. "Nemusím už být zalezlý, že ne?" udělal jsem psí oči.

Uchechtnul jsem se nad jeho trochu překvapeným výrazem. "Ne, ale nesmíš dělat nic namáhavého a nesmíš chodit do kuchyně, ani do ní nakukovat." upozornil jsem ho, ale s úsměvem. Opravdu mě potěšilo, že zůstal ležet a nic nedělal a nechtěl jsem ho dál držet v posteli, když tam sám nechtěl být. Vzal jsem talíř z nočního stolku, ještě jsem se k němu natáhl pro polibek a už jsem mizel zpátky do kuchyně, kde jsem dal špinavý talíř do dřezu a pustil se do přípravy našeho oběda.

"No dobře." zakňučel jsem a polibek mu oplatil. Trošku mě mátlo to, co dělal protože jsem nic takového nečekal. Nebo přijdou jeho nápady později? netušil jsem, a tak jsem začal vymýšlet, co budu vlastně dělat. Nakonec jsem skončil v obýváku a znuděně sledoval televizi, která mě ani při nejmenším nezajímala a tak jsem zas usnul.

Oloupal jsem brambory a začal je krájet na kolečka a následně nakrájel na kousky i kuřecí maso, které jsem ještě předtím očistil a omyl a nakonec ho taky okořenil přesně tak, jak mi Hotakovo mamka poradila. Dal jsem si předehřát troubu a mezitím do pekáče, do kterého jsem kápnul trochu oleje, naskládal brambory s masem. Pak už jsem to celé zalil smetanou a dal již do předehřáté trouby. Ještě jsem si nastavil budík, abych na to nezapomněl a rychle po sobě uklidil všechen nepořádek. Pak už jsem zamířil za Ikim, kterého jsem našel spícího na gauči u televizi. "Promiň Iki." povzdechl jsem si, protože jsem si trochu vyčítal, že se kvůli mně musel asi dost nudit, ale určitě mu to dnes vynahradím. Opatrně jsem si k němu lehnul, abych ho nebudil a s přivřenýma očima jsem sledoval dění na obrazovce.