Keep Calm&Love Senpai

1. kapitola

Ještě nezačala ani první hodina a já už jsem si přál, abych z tohohle ústavu mohl co nejrychleji vypadnout. Hlasitě jsem si povzdechl a očima hypnotizoval hodiny visící nad dveřmi. Dnes má přijít nový učitel, který taky bude náš nový třídní, jelikož učitelce, která tu byla před ním, hráblo... a samozřejmě jsem v tom měl prsty já, jak jinak. Neustále mě vytáčela a peskovala, tak se taky nemůže divit. Dlouho odolávala, ale ten chcíplý tchoř v její kabelce, kterého jsem jí tam podstrčil, byla asi poslední kapka. Se zvoněním se otevřely dveře a všichni zvědavě pokukovali po novém vyučujícím. Až tedy na mě, já jsem raději zíral z okna. Nezajímá mě, kdo to je a co je zač, hlavně, aby mě nechal na pokoji, protože jinak mu udělám ze života peklo.

Dnes jsem konečně nastoupil do nové práce. Zrovna jsem seděl v kabinetu s ředitelkou školy, která mi vše vysvětlila a poskytla všechny potřebné informace i pomůcky. Když bylo vše vyřízené, vyrazil jsem najít svou třídu. Chvíli jsem bloudil po škole, ale usmálo se na mě štěstí a já se zvoněním vešel do třídy. Ucítil jsem na sobě pohledy žáků. Ještě nikdy předtím jsem neučil a byl jsem z toho nervózní, ale nedal jsem to na sobě znát a přistoupil ke stolu, kde jsem si své věci odložil. V rychlosti jsem pohledem přejel všechny žáky a začal se představovat. "Dobrý den. Jsem váš nový třídní učitel Ogita Ikimo. Doufám že si budeme rozumět a necháte mě vás něco naučit." lehce jsem se usmál. "Dnešní den bych udělal spíš seznamovací, takže bych byl rád, kdyby jste se mi postupně představili."

Jen jsem protočil oči a nevěnoval mu jediný svůj pohled, nestál mi za to. S nezájmem, co se kolem mě děje, jsem dál tupě hleděl z okna, kde si vítr zrovna pohrával s drobnými lístky a některé z nich odnesl kamsi do neznáma. "Co je?!" štěkl jsem po spolužákovi, který seděl za mnou a právě do mě z nějakého důvodu strkal. Ukázal někam dopředu a mě chvíli trvalo, než mi došlo, že na mě přišla řada a asi bych o sobě měl něco říct. "Jsem Fujiwara Yuu a nemám zájem o nic jinýho, než se dostat z tohohle ústavu plném idiotů." představil jsem ve zkratce svou osobu a dál se o nic kolem sebe nezajímal.

Představila se mi pomalu celá třída, ale jeden žák mě svým přístupem docela dost vyvedl z míry. To asi bude ten, před kterým mě ředitelka varovala, ale já si myslím, že to až tak hrozné nebude. Odkašlal jsem si a zas si vše v hlavě urovnal do pořádku. Třeba má jen špatný den, ale tohle by si stejně neměl dovolovat. "Všem vám děkuji a budu se snažit vaše jména co nejdříve zapamatovat. Rád bych taky upozornil jeden zdejší živel na nevhodnou volbu slov ale věřím že to se spraví."

Bylo mi hned jasné, že mluví o mně, ale bylo mi to jedno. Měl by si zvykat, protože jinak to se mnou nebude mít lehký. Všichni svou pozornost zaměřovali na svého nového třídního a vyprávěly si různé zážitky, do čehož jsem se nezapojit. Jednak jsem o to neměl zájem, ale i kdybych měl, tak bych se neměl o co podělit. Neměl jsem to štěstí, abych se narodil rodičům, kteří by o mě jevili sebemenší zájem, natož aby se mi v dětství postarali o nějaké hezké zážitky. Už mě krajina za oknem omrzela, tak jsem konečně otočil dopředu, abych si nového učitele také prohlédl. Vlastně na první pohled ani zas tak špatně nevypadal, ale pořád to byl učitel, tudíž můj přirozený nepřítel.

Žáci se mezi sebou začali bavit. Chvíli jsem je s úsměvem pozoroval a vybavil si taky něco ze své školy. Nakonec jsem jim oznámil, že mají ode mě dnes pokoj, že si můžou v klidu povídat, a kdyby je něco zajímalo, můžou se mě ptát. Posadil jsem se za stůl a začal si v učebnicích, sešitech a dalších papírech, dělat vlastní pořádek. Něco mi nedalo a prostě jsem se občas na chvilku zakoukal na toho jediného kluka, který se s nikým nebavil a tiše seděl na svém místě. Chtěl to tak nebo má problémy? ptal jsem se sám sebe. Budu tuhle třídu muset ještě hodně poznat.