Keep Calm&Love Senpai

84. kapitola

Omlouvám se, ráno jsem úplně zapomněla přidat, tak je to tu až teď. A během chvilky můžete očekávat i další kapitolu :)

Polibky jsem mu začal okamžitě oplácet, ale jakmile do mě začal pronikat, neovládl jsem se a zavzdychal. Slastně a dlouze. Když začal i přirážet, tak jsem měl co dělat, abych se nerozesténal, ale to jsem se už zvládl krotit a vykompenzoval jsem to alespoň občasným spokojením zamručením do jeho rtů a alespoň tak mohl dát najevo, jak se mi to líbí.

V duchu jsem se víc než spokojeně usmíval a v přirážení jsem lehce zrychlil, aby to pro nás oba bylo příjemné, ale taky, aby jsme tady nestrávili příliš času. Bůh ví, kdo by třeba přišel.

Zády jsem se opíral o studené dlaždičky a rukama se pro jistotu stále držel kolem Ikiho krku, i když mě on sám přidržoval. Přeci jen tady ani jeden nestojíme o nějaký trapas. Jen ale pár okamžiků po dokončení mé myšlenky se ozvalo zavrzání dveří a následně kroky mířící k nám. Krev v žilách jakoby mi snad ztuhla a já se nemohl téměř ani nadechnout. Více jsem se natiskl na Ikiho a jen doufal, že nyní si opravdu nebudeme muset projít nějakým trapasem.

Hned, jak vrzli dveře, jsem zastavil a jak se Yuu na mě natiskl, konejšivě jsem ho jednou rukou držel u sebe a hladil palcem. Tiše jsem polkl a napjatě poslouchal, co se za dveřmi naší kabinky děje.

Uši jsem měl našpicované a byl zaposlouchaný do pravidelně se opakujících kroků, které konečně utichly a vystřídala je během okamžiku tekoucí voda. Náramně se mi ulevilo, když příchozí osoba si jen umyla ruce a pak opět zmizela na nemocniční chodbě a my opět zůstali sami.

"Uff.." oddechl jsem si tiše a usmál se na Yuua. "Myslím, že můžeme pokračovat..." zavrněl jsem mu po chvilce do ouška a opět začal přirážet.

I já si oddechl a jakoby mě Ikiho úsměv a slova probrala z toho menšího šoku. Stačil jsem se na něj taky jen usmát a už znovu začal do mě přirážet, čímž mě opět pohltila ta úžasná vlna slasti.

"M-oc tě miluju.. ahh.." šeptl jsem mu do ouška, které jsem jemně políbil a pokračoval v přirážení. Tohle bylo prostě úžasný. Až... na to prostředí.

Tahle jeho slova mě vždycky zahřejí u srdce. "J-ááh... tě taky moc...miluju..." pravil jsem trošku trhaně a dlouze ho políbil.

Do polibku jsem se ochotně zapojil a začal přirážet silněji. Cítil jsem jak se pomalu, ale jistě blížím k vrcholu.

Spokojeně jsem mu mručel do ucha, které jsem občas skousnul, mezitím co jsem se postupně blížil k tomu slastnému uvolnění.

"Y-Yuu... užž... za chvilku.." zavzdychal jsem tiše a víc se na něj natiskl.

"Já-ah... taky..." přiznal jsem a jen chvilku po mých slovech a několika dalších přírazech jsem se již prohýbal v zádech a se zasténáním, které jsem se opět pro jistotu pokusil rukou utišit, ale přesto nějaký ten sten unikl, se udělal.