Keep Calm&Love Senpai

105. kapitola

Hihi, lehce jsem zapomněla přidat dílek :D
No ale teď už ho tu máte, tak snad se bude líbit ^^

Rychle jsem sklouzl pod stůl, kde mě příchozí narušitel nemohl vidět a vyčkával, co se bude dít.
"Ahoj." poznal jsem v hlase Aoma. "Můžu na chvíli?"

Pevně jsem si ho držel u sebe a začal lehce zaklánět hlavu, aby měl ke mně lepší přístup, ale v tu chvilku se mi málem zastavilo srdce a Yuu pohotově sklouzl pod stůl. Trochu jsem zatřásl hlavou a na židli si poposedl, aby to vypadalo aspoň normálně. "Ahoj. Jasně že jo." odpověděl jsem a úsměvem zakryl své překvapení.

Slyšel jsem klapnutí dveří a kroky směřující ke stolu, přičemž se mi trochu tajil dech. Blbej Aoma, všechno zkazí, nadával jsem v duchu.
"Yuu si byl opravit ten test, tady je. Hned jsem mu to opravil a má za dvě. Mohl by mít i jedničku, ale volil příliš složitá souvětí, do kterých se tam trochu zamotal, ale i tak to bylo dobré." Z hlasu mu byl znát mírný úsměv.

Byl jsem opravdu hodně překvapený. On má dvojku? a dokonce to mohlo být za jedna, kdyby se nezamotal? "To je skvělý." nadchnul jsem se a hned se na to podíval. "Děkuju, že jsi ho nechal to opravit. Moc si toho vážím." neskrýval jsem radost.

Skoro jsem nevěřil vlastním uším, protože vážně nebylo normální, že bych měl takovou dobrou známku.
"Není zač." usmál se a chvilku se odmlčel. "Jen jsem se tě ještě chtěl zeptat... nevíš, co proti mně tak má?" zeptal se nakonec a nejspíše se opřel o kraj desky stolu, protože ta mírně zavrzala.

Lehce jsem si povzdechl. Po tom, co jsem ho poznal lépe, z něj prostě ten podivný pocit nemám a tak mě trošku mrzí, že u Yuua to přetrvává. "Hele, to ti ani já nemůžu říct jistě. Než se dostal ke mně, tak si toho dost zažil. Ani já nevím přesně, kolik toho bylo, ale z toho mála co znám vím, že to nebylo nic pěkného. Vím, že má dva kamarády. Myslím, že si prostě po tom všem dává mnohem větší pozor, koho si k sobě pouští. Ani mě si k sobě ze začátku nepustil." řekl jsem své a přitom zachoval Yuuovo soukromí. "Mimochodem, Yuu mi říkal o té grilovačce." pousmál jsem se. "Přijdeme, ale já se zdržím asi jen na půl hodiny. Mám ještě doma dost práce, ale nechám ti tam kamaráda. Myslím že pro něj i pro tebe bude dobré seznámit se a dokonce by jste si mohli rozumět."

Znovu jsem protočil oči, když se Aoma o mně zmínil. Sakra, proč tak strašně touží po tom, abych ho měl rád?!
"Opravdu?" podivil se Aoma. "Myslel jsem, že se o tom ani nezmíní. Každopádně budu rád, když přijdete alespoň na chvilku. Chtěl bych se i s Yuuem nějakým způsobem spřátelit, ale nevypadá, že by o to dvakrát stál." povzdechl si.

"Je mnohem milejší než se zdá ale není dobrý na něj moc tlačit. Lehce se zabejčí." uchechtl jsem se a představil si, jak se asi teď musí tvářit. " A já z tebe upřímně měl dřív takový divný pocit. Bylo to kvůli tomu, jak se skoro vždy usměješ. Lehce mě to děsilo." přiznal jsem. "Ale když jsem tě líp poznal, tak to bylo v pohodě. Myslím, že i Yuu tě bude muset lépe poznat. Zkusím ho přemluvit, aby přišel aspoň na chvilku, ale nemůžu ti slíbit, že se to povede."

No tak hele! to není pravda! prskal jsem v duchu a zatvářil se jako kakabus, když o mě Iki zase mluvil. "Opravdu?" ujišťoval se Aoma trošku zaskočeně, ale nakonec se uchechtl. "Heh, no jo, omlouvám se. Byl bych rád, kdyby přišel, ale zase ho nenuť. Budu prostě muset doufat, že se časem náš vztah změní." usmál se. Tsse, i kdyby mě Iki nutil sebe víc, tak bych nepřišel. Co bych tam u něj asi tak dělal?
"No nic, já tě nebudu déle zdržovat, stejně za chvíli zvoní. Tak se zatím měj a budu se těšit." rozloučil se a odkráčel ke dveřím, za kterými nakonec zmizel.