Keep Calm&Love Senpai

38. kapitola

Konečně přicházím s dalším dílem, volejte sláva!! :D  a dnes vám taky částečně splatím dluh, protože sem přiletí další dva díly, tak doufám, že si je užijete :3

"To jsem zvědavý, jestli ti z minula něco zůstalo." pronesl jsem, když jsem mu podával už nabitou zbraň. "A žádné blbosti."

"Jo, neboj." ujišťoval jsem ho, když jsem si od něj bral pistoli. Vybavil jsem si vše, co mi minule radil a pokusil se to tak udělat. Zamířil jsem na nejbližší terč a stisknutím spouště jsem vypálil první kulku, která se strefila kousek od středu.

"Šikovnej." poplácal jsem ho lehce po rameni. "Pamatuješ si hodně. Procvičuj se, jak dlouho chceš." dal jsem mu lehkou pusu do vlasů a posadil se ke stromu, který byl jen kousek za ním, takže jsem dobře viděl, co všechno dělá.

"Dobře." odvětil jsem a opět se zaměřil na terč. Postupně jsem začal střílet i na ten vzdálenější a i ten nejvzdálenější. Nakonec jsem se snažil co nejrychleji vystřelit na všechny terče za sebou, ale stále s co největší přesností. Ze začátku to tedy nebylo úplně podle mých představ, ale nakonec i to se mi začalo docela dařit. "Pojď si taky zastřílet. Chci vidět mistra v akci." pobídl jsem ho s menším úšklebkem, i když jsem věděl, že střílí opravdu dobře.

Spokojeně jsem ho sledoval a když udělal chybu, jen jsem se pousmál a nechal ho, aby si na ni přišel sám, což mu šlo. "Mistra? od kdy jsem mistr?" postavil jsem se a přišel k němu, abych si převzal zbraň. "Já nemám tolik nábojů, jako Iato. Opravdu se chceš jednoho zásobníku vzdát?"

"Klidně i více. Nechci střílet jenom já a navíc i tím, když tě budu pozorovat, tak se něco naučím." Podal jsem mu pistoli a znovu se na něj zadíval. "A ty jsi MŮJ mistr." uculil jsem se na něj.

"Když to teda říkáš, ty MŮJ žáku." usmál jsem se a zbraň si od něj vzal. Jednou jsem si zkušebně vystřelil a trefil střed terče. "Tak teda zkusíme rychlou, nepravidelnou střelbu." oznámil jsem a chvilinku na to jsem začal v nepravidelném míření do různých vzdáleností co nejrychleji vyprazdňovat celý zásobník. Asi jen jedna střela byla těsně vedle středu. Se svým výkonem jsem byl spokojený. Na někoho, kdo už u policie nepracuje, to byl skvělý výsledek. "Tak co si myslíš?"

Před každým výstřelem jsem ho pozoroval, jak je soustředěný, a pak v rychlosti vždy jen mrknul na terč. "Boží!" vykřikl jsem nadšeně a oči mi přímo jiskřily. "Ještě jednou." podal jsem mu nový zásobník a znovu ho pozorně sledoval.

"Ještě jednou?" zeptal jsem se s úsměvem a sehnul se k němu. "A za co?"

"Co jen budeš chtít." řekl jsem svůdně a přitom se téměř dotýkal jeho rtů, pak jsem ale couvl. "Ale to až potom." Zkratka mě bavilo ho provokovat ve všech směrech.

"Ts. Tak teda máš za úkol mě doma POTĚŠIT. Něco si vymysli ty sám." Rychle jsem si zas nabil zbraň a po chvilince opět vystřílel co nejrychleji celý zásobník. Zas jsem mířil úplně jinak, než předtím, abych si nezvykal na opakování a výsledek byl pro mě překvapivě lepší, než předtím.