Keep Calm&Love Senpai

113. kapitola

Ve třídě jsem každému dal papír a sám si taky jeden vzal, posadil se s ním do lavice a už jenom čekal, až Iki nadiktuje otázky. Stále jsem měl ale tendenci se dívat všude kolem sebe.

Všiml jsem si, jak je Yuu opět nervózní a já na tom nebyl jinak, ale musím učit a tak jsem opět začal strach potlačovat. "Máte čas do konce hodiny, tak zbytečně nepospíchejte aby jste nepsali blbosti." řekl jsem po tom, co jsem na rozloženou tabuli napsal poslední otázku a pak se posadil na židli. Po chvíli jsem byl dokonce donucen zavřít oči a zhluboka dýchat, abych byl v klidu.

Na nic moc jsem nečekal a pustil se do testu. Každou otázku jsem si ale musel číst několikrát, jelikož jsem se vůbec nesoustředil, takže mi slova nedávala téměř žádný smysl. A ani poté, co jsem jejich smysl pochopil, tak to pro mě nebylo nikterak jednoduché, protože jakoby se snad všechno, co jsem se včera naučil, mi z hlavy vykouřilo. Přesně jsem si pamatoval, že jsem si zrovna tohle včera s Ikim opakoval, i vím, kde přesně v sešitu tohle je, ale za boha jsem nemohl najít odpověď. Neustále jsem si nervózně prohrabával vlasy a občas za ně i silně zatáhl, ale to samozřejmě k ničemu nevedlo, takže jsem už po pár minutách, opět úplně vyřízený, hlavou ležel na lavici. Ach jo, Iki mě asi zabije.

Už uběhlo asi dvacet minut když náhle někdo zaklepal na dveře a já sebou leknutím mírně škubl. "Dále." vyzval jsem osobu, ale místo očekávaného otevření dveří se opět ozvalo zaklepání, ale hlasitější. Asi mě nebylo slyšet, pomyslel jsem si a vyzval osobu hlasitěji. "Dále!" Tohle už muselo být slyšet, ale opět se ozvalo zaklepání, netrpělivé a naléhavé. "Jestli si někdo dělá srandu, tak ho přetrhnu." zabrblal jsem pro sebe, když jsem vstával ze židle, abych dveře otevřel. Vzal jsem za kliku a zatáhl k sobě. Na chodbě byla o dost větší tma, než ve třídě, mé oči si musely přivyknout, a tak jsem zpozoroval spíš jen obrys vysoké, hubené postavy, která se s podlouhlým předmětem v rukou napřáhla. Než jsem stihl vůbec něco udělat předmět mě udeřil na vrch hlavy, ozval se dutý železný zvuk a já začal padat na záda, ale v šoku a náhlé dezorientaci jsem se snažil náhlou ztrátu rovnováhy vyrovnat, a tak jsem udělal několik nevyvážených kroků dozadu a nakonec narazil do svého stolu, u kterého jsem se svalil a stáhl sebou i židli. Položil jsem si opatrně ruku na místo, kde mě předmět zasáhl. Bolelo to jako čert, ale na úvahy jsem měl minimum času, protože jsem byl náhle za límec surově vytáhnut na nohy.

Pohledem jsem těkal po celé třídě a občas se koukl na otázky napsané na tabuli a na svůj ne zrovna dvakrát popsaný papír. Pak ale kdosi začal klepat na dveře, takže svou pozornost jsem začal směřovat tam. Jenže všechno se odehrálo tak strašně rychle, že než jsem stihl cokoliv říct, natož udělat, už Ikiho ten neznámý muž držel za límec. "Ty zasranej zmrde! Pust ho!!" zařval jsem, jakmile jsem se vzpamatoval a vstal ze židle tak prudce, až se převrátila a spadla na zem.

Ještě stále mi nedocházelo, co se děje, dokud Yuu nezařval. Několikrát jsem silně zamrkal, abych se zbavil pocitu rozmlženého vidění a podíval se osobě přímo do tváře. Ihned mi došlo, že mám problém. Na jeho šílený úsměv, ty bezcitné zelené oči a zálibu v týrání se nedá zapomenout. Byl to vůdce největšího gangu, který v tomhle okolí kdy byl, dokud jsem je s Iatem nevypátral. Urychleně jsem se mu vytrhl ze sevření a postavil se podobně jako boxeři. On si jen potěžkal svou trubku a 'sladce' se usmál.
"Tak já tě zbavil té čubky i toho malého spratka a... ty si adoptuješ tohohle usmrkance?" zavrněl pobaveně. "Čekal jsem víc zábavy. Takhle budete za chvilku oba ve smeťáku." pokračoval a já se zděsil. On... chce dostat i Yuua? a.. to ON podpálil můj dům?! Horká vlna vzteku mi zamlžila mysl a já se na něj hned vrhl. Pevně jsem ho chytil pod krkem a narazil s ním na zeď, kde se snažil mě od sebe odkopnout.