Keep Calm&Love Senpai

48. kapitola

Myslím, že jsem se v noci na okamžik vzbudil a přísahal bych, že mě právě Iki držel v náruči. Byl jsem vzhůru ale vážně jen malý okamžik, takže jsem nezvládl rozpoznat, jestli to opravdu byl nebo nebyl sen, každopádně ráno, když jsem se probudil, jsem ležel v ložnici u Ikiho, a tak jsem byl spokojený. Bylo docela brzo ráno a já nevěděl, kdy Iki přišel, tak jsem ho nechtěl budit a prostě jsem jen sledoval, jak klidně spí.

Spal jsem tvrdým a bezesným spánkem. Když jsem konečně otevřel oči, protáhl jsem se, ale přes to jsem se potom stáhl do původní pozice, oči pevně zavřel a nechal hlavu klesnout na stranu. Už jsem nespal, ale bolela mě hlava, a tak jsem odmítal se pohnout. Jsem zvědavý, jestli včerejšek k něčemu bude. Jestli ne, tak asi vyskočím z okna.

Sledoval jsem ho docela dlouho, než se probral, ale hned, jak se protáhl, zase oči zavřel. Poznal jsem, že mu asi není úplně dobře podle toho jeho výrazu. "Iki? jsi v pořádku?" zeptal jsem se ho starostlivě a chytil ho za ruku.

"Mmmhh...?" zamručel jsem a zas oči pootevřel. "Ah.. dobré ráno." pousmál jsem se. "Jen... mě bolí hlava..." vysoukal jsem ze sebe, co nejsrozumitelněji to šlo.

Ustaraně jsem se na něj podíval. "Přinesu ti prášek, počkej tady." poklepal jsem mu na hruď a zvedl se, abych došel pro prášek a sklenici s vodou. "Tady máš." pousmál jsem se, když jsem se vrátil zpět a podal mu prášek i sklenici vody.

Pousmál jsem se a bez hnutí počkal, až přijde. Když přišel, prášek jsem si vzal a zapil. "Děkuju Yuu."

"Nemáš zač." usmál jsem se na něj a políbil. "Půjdu ti připravit snídani, tak tady zůstaň a odpočívej." Zamířil jsem zpátky do kuchyně a začal připravovat oběma snídani. Zajímalo by mě, jak to včera dopadlo, ale teď jsem ho s tím nechtěl otravovat, když ho bolí ta hlava. Za chvíli jsem se vrátil do ložnice s obloženými chleby a čajem. Ikiho hrnek jsem mu položil na noční stolek, aby se ještě nepolil a talíř mu podal. Pak jsem se sám usadil na svou půlku postele a zakousl se do jednoho krajíce. "Jsi včera přišel pozdě, viď?"

Už jsem chtěl protestoval, ale to už mi zmizel za dveřmi, a tak jsem teda počkal. "Jsi hodný," pochválil jsem ho, když už se vrátil a podával mi snídani. "Jo. Asi kolem jedné. Nevím jistě." odpověděl jsem a zakousl se do chlebu. "Mmmh, máš to dobrý." usmál jsem se.

Kolem jedné? Co tam kruci tak dlouho dělali? to snad nemohli celou dobu mluvit jen o trestu pro Hotaka... nebo jo? no, proč by tam jinak byl asi tak dlouho, pokládal jsem si otázky a hledal si na ně i odpověď. "Je to jen obložený chleba." uchechtl jsem se a opřel se o jeho rameno. "Co hlava? už je to lepší?"

"Skvělý obložený chleba." taky jsem se lehce uchechtl. "Už to pomalu odeznívá. Jsi můj zachránce." doplnil jsem a pobaveně se usmál.

"To jsem rád, že ti je líp, ale stejně by jsi se dnes neměl moc zatěžovat." upozornil jsem ho a usrkl si ze svého hrnku ještě ale stále horkého čaje, takže jsem si opařil jazyk. "Sss... au..."

Nesouhlasně jsem mlaskl. "Ale notak. Vždyť neumírám." zaprotestoval jsem a dojedl svůj chleba. "Ježiš, dobrý? za chvilku ti to budu muset foukat." usmál jsem se, ale soucitně mu dal ruku na záda.

"Hjo, dobhý." odpověděl jsem, když jsem si chladil jazyk. "Hele, musím se taky šetřit, tak ty taky nebudeš nic podceňovat." pravil jsem a snažil se na svá slova dát dostatečný důraz.